Juliana Höschlová: Úlisnost

Absolventka Ateliéru malířství II Vladimíra Skrepla na AVU v Praze Juliana Höschlová na sebe upozornila, když vyhrála v roce 2010 Cenu NG 333 s videem Holka z cirkusu. Ve své tvorbě se věnuje videu, performance a kresbě, která vychází z principů ilustrace, ale v podání Höschlové jde jen o využití formy ilustrace s přesahem do nového chápání kresby v kontextu postkonceptuáního umění. V Altánu Klamovka nyní zahajuje novou výstavní sezónu se zaměřením na médium kresby. Současný projekt Juliany Höschlové řeší pop kulturu v kontextu lidské identity, která se ztrácí na pozadí přetechnizované a přemedializované společnosti. Křečovitě se křenící postavy se na nás valí ze všech médií a nejsou jen součástí reklamních strategií, které nám diktují životní cestu, která je založena na materiálních hodnotách. Jsou součástí životní ideologie, která diktuje lidské štěstí. Vyprazdňují se tak slova jako je láska, moudrost, víra, naděje a duchovní stránky člověka jsou tak potlačovány. Současný člověk je podle tohoto diktátu šťastný jen tehdy, pokud žije ve vztahu s leasingem a hypotékou. Právě tento vztah se stal hlavní inspirací Juliany Höschlové pro její monumentální kresbu, která je provedena na velice úlisném umělém materiálu a tím je koženka. Z toho vychází i samotný název výstavy. Monumentální kresba na kožence je součástí site-specific instalace, která je doplněna audiem vycházející z pop kultury.

Lenka Sýkorová

Jak bys charakterizovala svou tvorbu?  

Moje tvorba se zabývá vztahem člověka a jeho okolí. Zajímají mě psychologické vztahy a situace v intimních (rodinných) cyklech nebo naopak chování jedince v mase. Problémy a vztahy jsou v mé tvorbě zabaleny v obalu zábavy a pop kultury. 

Proč je citíš jako zabalené?

Dle mne, každý může potvrdit svou zkušenost s nabízeným produktem. Ať už se jedná o zkušenost z kultury v podobě koncertu, kina, výstavy, nebo čisté spotřeby třeba jen nezbytné k přežití, např. nakupování potravin v supermarketu, obchodů s oblečením, atd…bohužel jde kolikrát o saturaci podpořenou lesklou obálkou produktu. Např. skvělého hudebního, barevného klipu, krásně natočených záběrů v filmu, obchodu, kde hraje rytmická hudba, sousedův pěkný dům a nové auto, nebo kus z poslední kolekce, či dres Cristiana Ronalda. Obal je pro mne zkušeností každého z nás. Není to můj umělecký kalkuk, jak zpřístupnit divákovi moji práci, ale jak se přiblížit na chvíli dobře známé situaci a získat z ní třeba novou zkušenost.

Tvoje současná výstava v Altánu Klamovka. Jak bys ji vysvětlila běžnému návštěvníkovi? 

Monumentální kresba vychází z motivů známých z reklam a billboardů, prospektů či propagačních materiálů. Jedná se tedy především o znázornění postav v populární kultuře. Tyto postavy vnímám jako prototypy dnešního moderního člověka, jak vypadá, co dělá, v čem žije, co si může za půjčku dopřát.

Jejich smějící se ústa s bílými zuby, ženy se skvělým a umělým poprsím, rodinný ideál dvou dětí, dům u moře a lesknoucí se auto vyzařují nedůvěryhodnost, úlisnost a umělost.

Monumentálnost kresby v kolážovité kompozici na umělohmotném materiálu, podtrhuje vědomí umělosti, nereálnosti a především nesvobody, která je za vším štěstím lesknoucí se půjčky.

Jaké postavení má v Tvé tvorbě médium kresby?

Kresba je pro mne základem veškeré mé tvorby. Je to proces myšlení, ať už jde o počáteční skicu nebo o konečnou formu. Používám převážně lineární kresbu, která je jasná a ohraničuje konkrétní problém, který řeším.

Juliana Höschlová