Jozef Jankovič

Nedávno zesnulý Jozef Jankovič (1937-2017) byl výraznou osobností poválečného slovenského umění. Na začátku šedesátých let dvacátého století patřil do okruhu bratislavských konfrontací a svou tvorbou si brzy získal uznání v mezinárodním kontextu. Do obecného povědomí se zapsal zejména sousoším Oběti varují, vytvořeným roku 1969 pro Památník SNP v Banské Bystrici, které se stalo symbolem vyrovnávání se slovenské společnosti s vlastní minulostí.

Výstava jeho děl v Muzeu umění Olomouc navazuje na stejnojmennou retrospektivu v Galerii města Bratislavy (7. 9. – 23. 10. 2016). Olomoucká výstava představí nejvýznamnější díla Jankovičovy tvorby z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, tedy času formování osobních výtvarných programů a reakcí na nejaktuálnější evropské umělecké tendence, kdy Jankovič přišel s motivem naddimenzovaných lidských končetin. Nebudou chybět ani stěžejní ukázky dokreslující autorovo tvůrčí uvažování v následujících letech, kdy se v rámci postmoderního tvarosloví ke slovu dostala groteska a svérázně podala pocit pramenící z hledání svobody a absurdnosti zažívaných situací.

Jozef Jankovič obdržel různá významná ocenění: Grand Prix Bienále Danuvius v Bratislavě (1968), Bienále mladých v Paříži (1969), Herderovy ceny (Vídeň, 1983). Reprezentoval Slovensko na Bienále v Benátkach (1970, 1995), na výstavě východoevropské avantgardy s názvem Europa-Europa v Bonnu (1994) a řadě dalších. Od roku 1990 působil jako profesor na VŠVU v Bratislavě, přičemž se stal jejím prvním rektorem po politických změnách roku 1989.