Josef Mladějovský: Battistero di Marcel — barokní písy

Josef Mladějovský ve VOLESKY&GALLERY představuje své nejnovější práce, vzešlé z intenzívního výzkumu štukolustra (syn. scagliola). Tuto výtvarnou techniku, jejíž vyslovení evokuje anachronické učebnice malířských technik, Mladějovský nejdříve uplatnil v sérii menších obrazů. Jejich námětem byla různě stylizovaná „autíčka“, která svou skladbou a svými atributy odkazovala ke klasické náboženské malbě, stejnou měrou jako ke komoditnímu fetišismu a modernímu sběratelství. Fascinující povrchové kvality, ke kterým se v těchto pracích Mladějovský dopracoval, zřejmě vedly jeho pozornost nejdříve k bočním stranám těchto obrazů a následně k pojetí štukolustra jako komplexního sochařského média.

Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh.

Štukolustro, podobně jako broušené řezy přírodními horninami zobrazuje formování hmoty připomínající toky, víření, míchání látek — obecně fenomény tekutosti. Základem štukolustra skutečně je tekutá sádra, která obvykle tuhne dříve, než se v ní rozptýlené pigmenty dokonale promísí. Výsledkem je jakýsi materiálový oxymóron, tvrdá tekutost, zesilovaná a exponovaná opakovaným broušením. Štukolustro je však klamavé nadvakrát, vždyť jeho klasickým využitím je napodobení jiných materiálů, mramoru a drahých kamenů.

Požehnaný jsi, Bože, jednorozený Synu, Ježíši Kriste, tys na sebe vzal hříchy světa a sestoupils do vod Jordánu, abys nám ukázal, že voda je znamením vnitřní očisty.

Domnívám se, že právě tyto okolnosti Mladějovského ke štukolustru poutají a jeho nejnovější práce jasně zasazují do jeho dlouhodobého uměleckého programu. Tím je vystavování pojmu pravdy nezvyklým úhlům pohledu, nečekaným zátěžím, zkrátka jeho testování v neobvyklých podmínkách.

Zvláštního významu „pravda“ nabývá v kontextu náboženské víry. Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Není snad podobný druh víry přítomen i při tvorbě a vnímání umění?

Sběratelsky a exkluzivně působící obrazy „autíček“ se v nových sochařských pracích formují do tvaru barokizujících křtitelnic a kropenek, (které pro svou odkrytě-falešnou tekutost i reálné zpodobení drobných tváří působí, že každou chvíli zmorfují do podoby africké ceremoniální masky).

Požehnaný jsi, Bože, Otče všemohoucí, ty jsi zjevil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, a těm, kdo v něho uvěřili, dáváš křestní koupelí účast na svém životě.

Centrální, dominantní křtitelnice nad nádržkou na vodu nese sochu obráceného panáčka, představujícího patrona moderního umění, apoštola autenticity, dobyvatele readymadu, vymítače retinálního (sítnicového) umění Marcela Duchampa.

Duchamp není otočen, aby byl znesvěcen, nýbrž protože prokrvuje hlavu, proplachuje nozdry, a protože věřit nestačí a je třeba dokonat jeho dílo. Pisoár, boží pís, který již nelze vnímat jinak než jako „Duchampa“, je nutné pootočit o dalších devadesát stupňů.

Ať nám pokropení touto vodou připomene náš křest, abychom žili novým životem, věrně konali svou službu a jednou aby se i na nás zjevila Boží sláva. Skrze Krista, našeho Pána.

Josef Mladějovský studoval umění na Fakultě umění Ostravské univerzity. Žije a tvoří v Ostravě.

Kurátorem výstavy je Aleš Zapletal