Jitka Válová (1922–2011) již od 60. let minulého století vytvářela první takzvané lité kresby, ke kterým se vrátila intenzivně v 80. letech a dále je rozvíjela. Přestože se tato technika projevila také ve figurálních kompozicích, dominantně ji využívala při záznamech zážitků z poslechu vážné hudby (také Beethoven, Dvořák), kde vizualizovala zejména rytmus, který na ni v daný okamžik silně zapůsobil.

  

Tyto liniové, převážně horizontálně (notově) koncipované kresby postupně přecházely od černobílých ke kompozicím na barevném podkladě. Jedná se o záznamy okamžiků, plné chvějivé křehkosti a současně dramatických kontrastů. Kresby, které Galerie výtvarného umění v Ostravě získala darem z pozůstalosti po této mimořádné české umělkyni, jsou niterným připomenutím dvou mimořádných uměleckých osobností a jejich odkazu.

  

Výstava se koná jako doprovodný program Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.