Jitka Válová, Květa Válová – Prší, prší, a už smutek na mě zase leze

Galerie Františka Drtikola Příbram představuje výběr z tvorby kladenských malířek, jednovaječných dvojčat, Jitky a Květy Válových. Malířky, které patří k nejvýznamnějším figuralistkám nejen české výtvarné scény, se v Příbrami neocitají náhodně, jejich dílo vznikalo v kontextu průmyslového Kladna, v kontextu velmi podobnému Příbrami. K prvnímu městu patří uhelné doly a hutě, k druhému zase rudné doly a hutě, tam i tady průmysl uvedl do pohybu obrovské síly při transformaci hmoty i lidských životů.

Pohled obou malířek na život byl nesentimentální a drsný, ale reflektovaly ho z naprosto kontrastních pozic. Jitka v četných rozhovorech uváděla, že je obě hodně ovlivnila kladenská huť Poldovka. Uvědomila si tam, že ji zajímá střet energií a pohyb, Květu zase hmota. Malba sester Válových vycházela ze situace výtvarného umění 50. let 20. století, prošly válkou, uvolněním 60. let i marasmem 70. let, ale úhelným kamenem pro ně bylo prostředí průmyslového Kladna. Jejich tvorba byla vždy dvojjediná, celý život prožily a pracovaly spolu, rozdělila je až smrt Květy v roce 1998. Patří k absurditám doby, že prožily větší část života ve skutečné chudobě a izolaci, a přesto si udržely nejen integritu, ale i ironický odstup. Od 70. let směřovaly k velkým výkonům, které uchvátily silou výpovědi a mohutností formy. Rok 2022 je 100. výročím jejich narození. 

kurátorka: Radoslava Schmelzová

Prší, prší, a už zase smutek na mě leze, 

jako když se po ulici rakev s mrtvým veze, 

vůz dojede za roh a pak zmizí z očí, 

mně ten smutek nevodpářou, 

von mně schází kočí. 

(Text Květa Válová, hudba Dunaj, 1996)

Jitka Válová: „A já jsem se ptala, Květo, kdo je to ten kočí, a ona říkala: Peníze, ty vole.“