Jitka Králová – Nedělní malba
Území mělo být vyhrazeno pro bydlení dělnictva, které pocházelo z řad venkovského obyvatelstva a tíhlo k hospodaření na vlastní půdě. (1) První idea byla založena na spojení dělníkovy práce v továrně s rekreační prací na poli. Zkušenost ale ukázala, že ze sociálního, hygienického i psychologického důvodu nelze spojovat práci tovární s prací zemědělskou. (2) Upustilo se od výstavby dřevěných kurníků, chlévů a dřevníků. Ubytovací oddělení postupem času dokonce striktně zakázalo chov zvířectva a obdělávání půdy. (3) Podle nařízení mohli obyvatelé domku na zahradě pěstovat pouze květiny, okrasné stromy a keře. Žádné záhony, zelenina nebo dokonce králíkárny či skleníky se tu před druhou světovou válkou objevit nesměly.
Výchovnou funkcí továrny bylo zbavit venkovany tradičních návyků převzatých z přírodních cyklů a ze zemědělské a domácké práce a učinit z nich s použitím rozličných ekonomických nástrojů výkonné, disciplinované a navíc podniku oddané, spolehlivé pracovní síly. (4) Skok ze zemědělství rovnou do továrního průmyslu násobený změnou bydliště a domova byl zvláště bolestný, takže se právě v těchto případech setkáváme s fenoménem vykořenění. (5)
Autorka navazuje právě na zlínská historicko-kulturní specifika v rámci výstavy v Galerii Komnata, která se nachází na zastávce v těsné blízkosti baťových domků, kde současní obyvatelé tyto zahrádky využívají svobodně, čímž je dnes hospodaření součástí běžného městského života. Nahlíží za praktický význam hospodářských činností a představuje je jako jazyk, kterým je možné vést dialog s danými místy a stávat se jejich součástí.
Jitka Králová je absolventkou ateliéru kresby na Ostravské univerzitě. V současné době působí v Olomouci, kde se věnuje doktorskému studiu Teorie výtvarné výchovy a tvorby na Univerzitě Palackého. Ve své tvorbě pracuje zejména s médiem kresby, malby a objektu, skrze které ohledává specifické formy vztahu mezi člověkem a jeho prostředím, se zvláštním zřetelem na napětí mezi městským a venkovským prostorem. Prostřednictvím malby vypráví osobní příběhy a zároveň otevírá možnosti přístupu k obrazu jako k formě objektu a experimentuje s jeho umístěním v prostoru, a tedy i s instalací jako takovou.
1 ŠEVEČEK, Ondřej. Zrození Baťovy průmyslové metropole. 1.vyd. Ostrava: Veduta, Ostrava: Ostravská univerzita FF, 2009. s. 225 ISBN (Veduta) 978-80-86829-42-5.
2 ROSSMANN, Zdeněk. Zlín – město životní aktivity. Zlín: Baťovy závody ve Zlíně, 1935.s.25.
3 ŠEVEČEK, Ondřej. s.254 + KŘEČEK, Vojtěch. Ubytování zaměstnanců firmy Baťa In Zlínsko od minulosti k současnosti. 18. svazek. Zlín. Státní okresní archiv ve Zlíně, 2001. s. 98-99.
4 NOVÁK, Pavel. Zlínská architektura 1900-1950, 2.vyd. Zlín: Pozimos, 2008. s. 319 ISBN 978-80-254-3215-0
5 JANÍK, Jan (ed.). Zlín, město osvobozené práce … Zlín: Tisk, 1948:s. 93-97