Jiří Voves ve své tvorbě, kterou můžeme interpretovat jako soubor zpráv, užívá řadu výrazových prostředků. Ustálil se na několika tématech, k nimž se cyklicky vrací: Zprávy, Krajiny, Partitury, Potopy, Havrani, Lomy. Svorníkem všech je fenomén paměti a jejích vrstev. Zároveň jeho způsobu přemýšlení vyhovuje znakovost. Znak totiž ve svém hlubinně zakotveném zjednodušení obrazu skutečnosti překonává její dočasnost a nadále ji uchovává ve formě zprávy. Voves ve své tvorbě přechází od precizních, mezi obsesí a expresí oscilujících, kaligrafických vrypů do podkladové vrstvy přes úniky ke geometrizujícím útvarům až k uvolněnému, stále však jistým způsobem ukázněnému a přemýšlivému gestu, blízkému kaligrafii čínské tušové malby. V práci s kamenem nepřistupuje k materii objemově jako sochař, ale jako starověký zákoník, který neznámým znakovým písmem vyrývá záznamy na kamenné stély, inspirován jejich přirozeným vrstvením. Kámen, hornina, stratigrafie.

 

Výstava v Jilské 14 představuje Vovsův svět přirozených symbolů vrstev paměti a přírody, kde se současnost prolíná s minulostí.

 

Jiří Voves (*1945) po studiích architektury na ČVUT (prof. Štursa) v tomto oboru pokračoval na Akademii výtvarných umění (prof. Cubr). Právě na půdě AVU došlo k osudovému setkání s osobností Jiřího Johna, který zde vedl kurzy večerní kresby. Jiří John na AVU neměl vlastní ateliér, přesto lze legitimně uvažovat o „škole Jiřího Johna“, byť bez oficiálního domovského ateliéru. John svým klidným uvažováním, niterným dialogickým přístupem k přírodě, skrze niž především hledal a nacházel klíč k pochopení existence, nasměroval řadu studentů, kteří tehdy procházeli jeho večerními kurzy. Mezi tyto většinou osamělé běžce patří i Jiří Voves.

 

kurátorka: Lucie Šiklová