Jiří Suchý – Co kreslím když nehraju

Výstava Co kreslím když nehraju ukazuje legendárního spoluzakladatele divadla Semafor v jiném světle, než je světlo divadelních reflektorů. Tento plzeňský rodák a čestný občan města Plzně se zde představuje jako výtvarník. Jiří Suchý v Galerii města Plzně prezentuje výběr ze svého výtvarného díla vznikajícího od 70. let do současnosti. Původně se totiž vyučil reklamním grafikem a byl zaměstnán v ateliérech propagační tvorby. Pro dráhu komika se Jiří Suchý rozhodl až po zhlédnutí divadelní inscenace Pěst na oko v divadle Voskovce a Wericha. Této autorské dvojici také vzdává hold v několika vystavených kresbách a litografiích.

Obrazy Jiřího Suchého jsou tematicky často provázány s jeho divadelní nebo literární tvorbou. Objevuje se v nich typická poetika, laskavý humor, hravost, smyslnost a láska k českému jazyku. V některých pracích dokonce nacházíme přímo vepsaná sdělení, případně úryvky autorských textů písní nebo divadelních her. Po zhlédnutí instalace může divák získat pocit, že se jedná o dílo několika umělců. Cítěné barevné plochy a kontury některých litografií jsou zcela odlišné od ilustrativní stylizace kreseb. Naopak bravura tušové linky v motivech aktů působí téměř sochařsky. Je to patrně tím, že Jiří Suchý záměrně zkouší různé výtvarné polohy a nezávazně si hraje s rozmanitými možnostmi uměleckého výrazu. Dokonce svůj soubor fotografií na jedné z nich uvádí slovy: „Jiří Suchý moc fotografovat nedovede…“, čímž bere vítr z plachet případným kritikům. Jak sám říká: „Můžu si dělat, co chci, protože nejsem vázaný prodejem svých prací.“ Jiří Suchý vytváří dojem, že žije několik životů najednou. Některé z mnoha svých divadelních her totiž sám napsal, zrežíroval, písně sám složil a otextoval, navrhl scénu i kostýmy a samozřejmě ve svých kusech hraje a zpívá.

Sám sebe popisuje jako workoholika a za jedinou příležitost ke zklidnění a soustředění považuje právě chvíle, kdy kreslí. Ke koncentraci vybízí zejména zdlouhavý a složitý proces grafické techniky litografie, kterou si umělec v průběhu let osvojil. V závěru výstavy můžeme zhlédnout návrh opony pro divadlo Semafor, které oslavilo 60 let od svého založení. Jiří Suchý se zde kompozičně inspiroval oponou Národního divadla. Oproti Vojtěchu Hynaisovi však postavu vznášejícího se Génia obdařil místo vavřínu LP deskou. Tam, kde Hynais maluje dudy, navrhuje Suchý saxofon a banjo, což je pro divadlo Semafor charakteristické. Dokonce i pro skalní příznivce divadla Semafor může být výstava v Galerii města Plzně objevná. Sám autor podotýká, že se jedná o jednu z nejsoubornějších instalací, které kdy pořádal. Je hříčkou osudu, že tato v pořadí devadesátá první výstava Jiřího Suchého vychází na mistrovo 91. výročí, což jak vtipně sám poznamenal, přímo od narození takto neplánoval.

kurátorka: Aleška Čeňková