Jiří Marek – Master of None

Jiří Marek (*1991, Brno) patří mezi slibné autory nastupující malířské generace narozené na počátku 90. let. Jeho malířská poetika je introspektivní, podprahově hlubinná a melancholická. Předkládá rozšířený půdorys mezilidských vztahů jako svého druhu „halucinaci“, jako „roztříštěný svět“, který je nutné znovu trpělivě skládat, defragmentovat, znovu oživovat a pročišťovat. Podobně vnímá kulturní odkaz minulosti, který je nutno přetvořit do nového pocitu současnosti. Vše jako by spočívalo ve zpomaleném pohybu, který jedině umožňuje pozorovat a zachytit probíhající autorovu vnitřní transformaci, s níž pracuje a které propůjčuje výrazné malířské rysy. Koncentrace na „prolamování časových rovin zkušenosti“ v sobě obsahuje také očistnou katarzi duchovních cvičení. Jsou to malířské exercicie, které mají za úkol vyjasnit a očistit vztah k dějinám a minulosti jako k živým předobrazům dneška. Cosi zdánlivě archaického se tu radikalizuje, aby byla podlomena jistota z tzv. vývojově překonaného, a aby tu byl opět zpřítomněn lidský osud v jeho opakující se nahotě, zranitelnosti a heideggerovské vrženosti.

Název broumovské výstavy Master of None je pouze zdánlivě paradoxním výrokem. „Mistr ničeho“ se může jevit jako zosobnění tříštivé ambivalence, kterou lze číst ve významových opozitech. Je to buď někdo, kdo se pragmaticky veze s proudem a nabírá na rychlosti, jež ústí do neosobnosti a hodnotového prázdna, nebo naopak někdo, kdo se vydal opačným směrem – proti proudu, aby si navzdory nepříznivým okolnostem a ztíženým podmínkám uchoval svou vlastní identitu uprostřed rozšiřujícího se oceánu ne-identického světa a prostřednictvím svébytně nalézaných konstelací opakovaně kriticky zpřítomňoval partikulární fenomény dneška. Druhá z nabízených možností je i volbou Jiřího Marka, který dává přednost ryzí, byť ne bezbolestné zkušenosti, před snadnou „produkcí umění“, po níž neustává poptávka a nepolevuje konstantní potlesk obdivovatelů. Proto se autor ve své malbě vrací k situacím, jež narušují (cíleně přerušují!) reprezentaci, respektive reprezentační jednotu díla, aby podpořil kritický moment rozehraného konfliktu, jenž pro malbu otevírá subversivní prostor přítomný za vnější estetikou forem. Obrazy Jiřího Marka komprimují a kolážují individuální zkušenost, která se vřazuje do ustalující se a jednotící vrstvy generačního pocitu umělců nejmladší generace otevírající nový pohled na zdánlivě neměnný stav věcí. 

kurátor: Petr Vaňous