Jiří Jílek – Jak by se vrátil čas…

„Taková mě drží nálada jakási malířská, jako že je podvečer, kdy už stydnou poslední červánky a je chlad. Maluju tím způsobem, že postupně likviduju, co jsem byl namaloval, až mi na obraze zůstane jedna jen věc, nejvýš dvě, takže mám zelenou plochu a na ní černej kámen, kulatej. Napřed tam byla silnice, žitný (modrý) pole, černej les, mrak a kůň. Ale to všechno musí pryč a zbude jen louka a kámen”. (Jiří Jílek, Stýskání mé je vývěr vod, Brno: Host 1999)

Společně připravovaná výstava Galerií Jiřího Jílka a Vlastivědným muzeem v Šumperku je věnovaná Jiřímu Jílkovi ke 100. výročí jeho narození. 

Výstava probíhá paralelně na dvou místech – ve Výstavní síni šumperského muzea a v prostorách Galerie Jiřího Jílka. V muzeu je představeno zejména Jílkovo dílo sochařské a malířské, v Galerii Jiřího Jílka jsou prezentovány kresby a drobné plastiky. Instalace v muzeu návštěvníka prostřednictvím soch a obrazů seznamuje s nejdůležitějšími tematickými okruhy, které se v Jílkově celoživotní tvorbě cyklicky opakují.

Důležitým tématem prolínající se celou Jílkovou tvorbou byla rodina, příroda a blízkost člověka. Nerovný osobní boj s podlomeným zdravím a zklamání ze společenského vývoje v Československu zrcadlí soubor „temných“ soch a obrazů, kam patří Diogenes, Rekviem, Asrael, Myslitel, Pieta či Plamen. Výraznou skupinu děl pojí inspirace křesťanskými náměty, neméně důležitá jsou díla reflektující antickou mytologii, hudbu a zejména silné pouto k přírodě a okouzlení pastorálním způsobem života.

Druhá část výstavy v Galerii Jiřího Jílka je zaměřena na Jílkovy kresby a drobné plastiky, které vedou dialog s monumentálními sochami, jako jsou Charón, Plamen, Pieta, Viktorka či Pastorále, které jsou jindy součástí stálé expozice Jiřího Jílka v galerii. Vůbec poprvé jsou zde vystaveny rané Jílkovy kresby z období druhé světové války, stejně tak poválečná kolekce botanických kreseb, jenž doplňují výběr kreseb variujících náměty křesťanské i mytologické. Jílkovy kresby, stejně jako drobné sochy a plastiky, představují pozoruhodný náhled do procesu autorova hledání a myšlení o vizuálním umění v kontextu s přírodou.

Jiří Jílek se po absolutoriu pražské Akademie výtvarného umění usadil v Sobotíně, stranou uměleckých center, kde žil a tvořil v těsném kontaktu s jesenickou přírodou. Ve svém díle se inspiroval literaturou, antickou mytologií, křesťanskou ikonografií, v obecném smyslu údělu člověka na zemi. Podstatným a vracejícím se motivem jeho tvorby byla láska k přírodě, personifikované ve figurách pomon, faunů, studánek a jezinek. Silně jej zasáhla okupace Československa v roce 1968 a vážné potíže se zdravím. 

Sochařská díla Jiřího Jílka nechybí ve sbírkách významných muzeí a galerií, stejně tak ve veřejném prostoru. Výstava připomíná kupříkladu Bludičku v šumperských sadech 1. máje, bustu T. G. Masaryka před knihovnou, Studánku u silnice na Červenohorské sedlo nebo Skřítka u stejnojmenného motorestu.

Výstava bude probíhat paralelně jak v Galerii Jiřího Jílka, tak ve výstavní síni Vlastivědného muzea v Šumperku.