Jiří Foltýn – Meziplanetární

Jiří Foltýn (1951, Ivanovice na Hané) navzdory železné oponě dokázal v sedmdesátých letech souznít s duchem doby a zcela aktuálně a nezáměrně se přidat k proudu manipulované a komponované fotografie. Zásadním okamžikem v jeho fotografické dráze byla putovní výstava Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart, která byla v devadesátých letech ke zhlédnutí hned v několika evropských zemích, ale také v USA – Texasu a Kansasu. V jeho přístupu je zásadní zachycení průběhu času, přičemž tvrzení, že „fotografie nelže a zachycuje okamžik“ je v jeho pojetí záměrně popřeno. Umělecké fotografii se věnuje od roku 1973 a v jeho fotografické činnosti, kterou reflektoval i Antonín Dufek, najdeme od druhé poloviny devadesátých let desetiletou pauzu. Pokud nemá co říci, nefotí. Jeden z typických a ne náhodných aspektů jeho práce jsou také volné, dlouho vznikající cykly. Pozvolné rozrůstání uměleckého záměru, který promýšlí a propracovává a při němž záměrně využívá náhod a příležitostí, jež nalézá v okolí. Zcela příznačný je také nadhled a prvek hravosti, který se asi nejvíce projevuje v cyklu Planeta Foly (2004), jehož část společně s Torzem mohou návštěvníci galerie spatřit na výstavě Meziplanetární. Foltýnova fotografická činnost je neodmyslitelně spjata s činností vyškovského fotoklubu Orion a především Josefem Vojáčkem, s nímž v osmdesátých letech tvořili Tandem, který společně objevoval možnosti zásahů do expozice a experimentoval s manipulací ve fotografovaných objektech a zátiších. Právě k zátiší a krajině se vytrvale obrací Foltýnův zájem, který do těchto žánrů vnáší osobité zásahy směřující k zobrazení rytmiky, tajemnosti, záhadnosti a zvláštní lyrické poetiky. Jeho první významný cyklus nazvaný Příhody s lanem (1982) odstartoval tvorbu namířenou ke konceptuálním zásahům a vytváření příběhů, které najdeme v jeho cyklu Vkazy (2012) i později. A pak jsou tady už zmiňované návštěvy z vesmíru, z planety Foly, kontakt Fisko Birlika (2017), návštěvníka odjinud, který objevuje planetu Zemi. Na závěr se nelze ubránit myšlenkám, že kdyby vnímavý, přátelský a rutinním pohledem nezatížený návštěvník z vesmírných dálek objevoval planetu Zemi, jeho pohled by se od pohledu Jiřího Foltýna nemusel příliš odlišovat.