JINÝ POHLED

Hana Puchová (*1966, Ostrava) není za hranicemi svého regionu příliš známá. Přesto – anebo právě proto – dokázala za více než deset let, které uplynuly od jejího absulotoria pražské VŠUP (ateliér ilustrace a grafiky prof. J. Šalamouna, 1997) vytvořit specifické a výjimečné malířské dílo. Malířce jsou cizí módně sofistikované spekulace na způsob „spodních proudů“, nechává se obrazem vést a trpělivě klade pigmentové hmoty přes sebe a buduje svou kompozici a barevná řešení. Expresívní vyznění malby je proto odůvodněně přirozené, konotace s modernistickými směry „věcnosti“ je fyzicky případná. Puchová pracuje soustředěně i pomalu – výsledné formální i barevné zjednodušení se zdá být výsledkem dlouhého zápasu o emocionálně pregnantní výraz finálního obrazu a maluje, co důvěrně zná: přátele, jejich prostředí či jejich portréty, zátiší jako svědectví nezastavitelně plynoucího času, vegetativní ulpívání i zrychlený čas prožitků či společné zábavy apod.

Pavel Netopil