Základním zájmem alchymie, jinak komplexní „protovědy“, je práce na Opus Magnum. Idiomatický termín z latiny popisuje velké dílo – tedy výrobu Kamene mudrců. Ten je mýtickou substancí, schopnou přeměnit běžné kovy ve zlato, ale i lidstvem vytouženým elixírem mládí, přinášejícím uzdravení a nesmrtelnost. Ze zjevných důvodů je po dlouhá staletí ústředním symbolem alchymistické terminologie a pro svou nedosažitelnost se stal symbolem dokonalosti, osvícení i harmonie, ale i bájným kouzelným předmětem z pohádek. Je mystickou metaforou pro spirituální přeměnu i častým podobenstvím ve všech oborech umění. Opus Magnum, tedy úspěšná výroba Kamene mudrců prý vyžaduje osobní oběť. Tou může být to nejmenší a zároveň to nejcennější, co máme – náš dech. Popis jeho výroby je možné spojit s chemickými změnami látek během známých reakcí, včetně proměny jejich barev.

  

Podle původní filosofie má čtyři stádia. Nigredo. Vrstva grafitu tak silná, že se leskne jako diamant. Vosk pokrytý sazemi. Vyjetý olej jezdí v čepičkách mudrců do kruhu, dokud nevyschne. Hluboká studna, humus a noc. Neúprosné zrcadlo smrti. Albedo. Lucerna je zarámovaný Měsíc. Odkvetlé chmýří odletí jako pára nad tyglíkem. Tvoje bělma a punčochy vybělené Sluncem. Odlesky mořské pěny v lasturách. Sůl požírající barvu i kov. Čistota. Citrinitas. Ochmatané stránky knih, zapomenuté teplo. Zkamenělina v prastaré břidlici. Slunce je mladé, probuď se a pokračuj v práci! Sirný květ. Síla a klid pampelišky, nořící se do medu. Rubedo. Král i královna. Krev se rozproudila, triumf! Šaškovská čepice je stejně osudová jako stolistá růže, která mě píchla. Tohle jsem já! Perfektně umístěné muří hovínko.

  

Alchymie a hermetika se pro svůj holistický přístup opět zdají být východiskem pro hledání mnoha odpovědí. Intenzivní uvažování o pozici člověka a uvědomění si, že jsme součástí komplexních procesů uvnitř celosvětového biotopu, se zdá být cestou ven z mnoha společenských i ekologických problémů. Alchymie jako předchůdce moderní vědy, vysoce oddělující racionalitu od zbytku vnímání, syntetizuje mnohooborové znalosti od blízkovýchodních učenců, ze starověkého Egypta, staré Číny, Indie a konečně i evropských renesančních vzdělanců. Kromě notoricky známé posedlosti výrobou Kamene mudrců se alchymisté a alchymistky (jako například slavná Marie Židovka, vynálezkyně laboratorní vodní lázně) zabývali podrobným popsáním vlastností a chování látek, jejichž racionální i metaforické poznání umožní jejich poučené usměrnění, vedoucí k významným objevům, harmonii a všeobecné blaženosti.

  

Společná instalace Jindřišky Jabůrkové a Julie Daňhelové neobsahuje jen ty procesy, které jsou umělkyněmi po čas trvání výstavy zvýrazněné skrze jejich díla. Voda kape, vápenec se usazuje, tužkové kresby se zdají být černobílé nebo bílostříbrné podle toho, kde stojíme. Vyjetý olej vysychá do prostoru galerie, kde se nakonec smíchá s odpařenou vlhkostí a prachovými částicemi břidlice i grafitu, sprášeného ze symbolistních výjevů. Tato vzdušná sloučenina se nakonec stane součástí našeho kolektivního dechu, ke kterému každý z nás přidá vlastní alchymistickou přísadu.

  

kurátorka: Šárka Koudelová