Josef Čapek, Zpívající děvčata, 1936, soukromá sbírka

Výstava je připravena ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR a Národní galerií Praha na téma 39.
ročníku Plzeňského mezioborového
sympozia
k problematice 19. století konaného v rámci festivalu Smetanovské dny.

 

Pod
pojmem lidová kultura si lze představit relativně nesourodou směsici
nejrůznějších projevů. Výstava vůbec poprvé kriticky sleduje jejich vztah
k výtvarnému umění v českých zemích od počátku 19. století až po
polovinu 20. století. Akcent klade na kulturu venkovského lidu, která sehrála v českém umění mnohem
zásadnější roli než lidová kultura městského prostředí.

 

Od
poloviny 19. století se lidové umění stávalo takřka oficiálním a univerzálním
projekčním plátnem, na které jednotlivci, ale i skupiny, instituce a stát
promítaly své politické, společenské a kulturní ideály. Prostřednictvím
nejrůznějších manipulací bylo využíváno,
či přímo zneužíváno k různým účelům
.

 

Masové
pokusy o oživování lidové kultury vycházely z představy, že společenství
venkovského lidu a jeho kultura jsou základem
novodobého národa a jeho kulturní identity
. S lidovým uměním zde bylo
zacházeno zhusta jako s účelovým konstruktem ve službách nacionalistické obrany
budovaného národního společenství. Častou strategií bylo přivlastnění si forem
lidového umění prostřednictvím citací či jejich transformací k novým
záměrům a v novém kontextu.

 

Výstava, jejíž součástí jsou obrazy, kresby, sochy, fotografie a filmy,
představuje díla známých i méně známých tvůrců, například Josefa a Quido Mánesa, Jaroslava
Čermáka
, Joži Uprky, Josefa Čapka, Václava Špály, Emila Filly
a obsahuje i práce současných umělců odvolávající se na lidovou kulturu.

K výstavě
vychází obsáhlá stejnojmenná publikace.