Manifest Stuckistů, mezi něž Jaroslav Valečka patří, obsahuje jeden zajímavý požadavek, který i přes svou provokativnost přiléhavě charakterizuje Jaroslavovu tvorbu. Manifest klade požadavek na prozkoumání vlastní neurózy a nevinnosti. Tím se myslí, že umělec by měl aktivně a zodpovědně přistoupit k sebepoznání a pokusit se pochopit osobní pocity a zkušenosti. Poukazu na psychické poruchy nebo deprese je zde použito spíše obrazným způsobem, i když umělec samozřejmě může tímto průzkumem nalézt inspiraci pro svou tvorbu a reflektovat tyto aspekty ve svých dílech. Manifest spíše zdůrazňuje důležitost autenticity introspekcí, která může vést k hlubšímu uměleckému vyjádření. V manifestu je kladen důraz vedle neurózy i na nevinnost. Ta je zde poukazem na legendárního Johna Ruskina, který o mnoho let dříve přišel s koncepcí „nevinného oka“, která patří k základům bádání o percepci.

  

Tento princip vlastně stojí v základech originality modernismu. Podle něj by měl být umělec nezkažený vlivem předchozích uměleckých návyků a jeho přístup by měl být bezprostřední a spontánní s tím, že by měl hledat inspiraci v přirozené a nezkreslené percepční zkušenosti. Cílem je vytvořit díla, která by vyjadřovala tuto autentičnost a předávala ji divákům. Valečkovo použití pláten větších rozměrů mu umožňuje soustředit se na syntézu vlastní reakce na místo a transformaci jeho jedinečné atmosféry podle vlastních představ. Vždy se jedná o konkrétní reálné krajiny a prostory, které doosidluje stafáží s hravostí sobě vlastní. V kompozicích tak defiluje bizarní svět reálných i fiktivních příhod v příslovečném kabaretním tempu. 

  

Přes dvacet let Valečka zobrazuje svět, který oprošťuje od popisnosti s výraznou tendencí abstrahování a redukce. Ke krajinným i figurálním námětům přistupuje jako k subjektům spíše než k objektům. Na jedné straně je lehkost umělcova rukopisu a na straně druhé etika jeho představ. Příznačná je také i jeho absolutní loajalita k vlastní zkušenosti. Jednou z charakteristik celého Valečkova díla je rozsah, v jakém popisuje svět s neomylně konzistentní rovnováhou vynalézavosti a zaujatosti. Výstava je koncipována jako umělcova retrospektiva k jeho padesátinám, jejíž realizaci v původním termínu zabránila epidemie covidu.

  

kurátor: Adam Hnojil