Klíčové technologie 20. století – syntéza amoniaku, atomová bomba, strojové zpracování dat pomocí děrných štítků a počítačový program ELIZA – formovaly svými řešeními a problémy současný svět. Výstava ukazuje skrze příběhy jejich čtyř protagonistů – Fritze Habera, Roberta Oppenheimera, Thomase J. Watsona a Josepha Weizenbauma – že překotný vývoj tzv. umělé inteligence přináší naléhavé otázky rezonující s problémy předchozích technologií. Expozice předkládá fakta, dobové i současné názory a historické dokumenty společně s výtvarnými pracemi autora výstavy Jaroslava Anděla. Ústřední tezí výstavy je, že moc a technologie jsou propojeny. Z příběhů čtyř mocných technologií a jejich protagonistů je možné se poučit, pokud nemáme opakovat jejich tragický průběh. Ukazují, že rozhodnutí o vývoji a použití technologií mohou mít dalekosáhlé důsledky, které nemusí být vždy nutně pozitivní. To znamená, že bychom se měli nejen pokoušet předvídat, co nám tato rozhodnutí mohou přinést, ale také se ptát, kdo rozhoduje, koho zastupuje a komu je zodpovědný. Jaroslav Anděl je konceptuální umělec, fotograf, historik umění a kurátor. Narodil se v roce 1949 ve Znojmě. V 80. letech emigroval do USA, kde působil jako organizátor výstav, kritik a pedagog na Kolumbijské univerzitě. Po revoluci se vrátil do ČR a v letech 1996–1998 byl ředitelem Muzea moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Stál u založení a následně působil jako umělecký ředitel centra DOX.