Od dob, kdy začala literatura rezignovat na svoji zobrazovací funkci, je jedním z jejích primárních témat zpochybňování sebe sama, resp. své schopnosti sdělit. Této změně těžiště podléhá i zobrazování historie a tematizace procesu vzpomínání. Místo obsahu vzpomínky se ke slovu dostává akt vzpomínání, místo paměti amnézie, místo reality sen, místo události kulturní milieu, místo příběhu interpretace, představy, jazyk sám.