Jan Svoboda

Legendou se stal Jan Svoboda (1934-1990) už za života. Nevšední vizualita i koncepce jeho fotografií v jedné řadě s názory na postavení fotografie a fotografa ve světě umění zasáhly snad všechny klíčové oblasti domácí fotografie. Mladší generace ctila Svobodu jako svrchovanou autoritu. Rezonovala s jeho lidsky složitou, eruptivní a přitom plachou povahou hledače skutečných hodnot, v níž našla útočiště poslední rezidua romantického dějepisu umění. Strategicky významnější je ale fakt, že Svobodu respektovali klíčoví teoretikové umění a kurátoři fotografie. Bylo to mimo jiné i proto, že jeho způsob práce představoval důkaz existence tak zvaných fotografických specifik, jimiž zaštiťovali fotografii, v té době mladou, etablující se uměleckou disciplínu. Jan Svoboda byl stejně jako jeho velký vzor Josef Sudek moderním, liberálním duchem. Představa, fotografie v intencích pravidel a představ stávající fotografické obce, byla z jeho pohledu lichá. Občas, aby demonstroval nechuť k panující konvenci, říkal: "ale já nejsem fotograf…" což ovšem neznamenalo, že by se distancoval od fotografické tradice jako takové. Jeho věčně filozofující naturel, výtvarné školení a básnické ambice prostě jen hledaly inspiraci i mimo obor. Tím byl zajímavý pro ty, kteří chápali fotografii jako otevřený systém, ale například pro amatérské prostředí s jeho konzervativními představami byl nesrozumitelný.

Výstava pracuje, jak s dobře známými fotografiemi, tak s exkluzivním zatím nezveřejněným materiálem, který se před několika lety dostal do Sbírky fotografie a nových médií Moravské galerie v Brně z pozůstalosti Jana Svobody. Cílem koncepce výstavy je podívat se za modernistickou fasádu, Svobodova příběhu. Nově získané fotografie, archiv Svobodových negativů i listinný archiv, vytvořily kontext, který zbavuje autorovu figuru monumentality a jednoznačnosti, které ostatně ztratily v podmínkách současnosti dřívější přesvědčivost. Výstava ukazuje autora při práci, v momentech, kdy věci mají řadu variant. Chce svými slovy říci, že za povrchem fotografií jsou ukryty příběhy, které mohu mít i jiné pointy, než jsme byli zvyklí.