Jan Slanina – Strojům myšlení – lidem dřinu
S nastupujícím věkem umělé inteligence výše zmíněný citát Tomáše Bati dostává spíše opačného významu, ke kterému odkazuje i název výstavy.
Výstava se zabývá fenoménem zobrazování alegorií a atributů práce v rámci architektonické plastiky. Tento fenomén má u nás dlouhodobou tradici a nejvíce se projevil v období první republiky, v době největšího rozmachu Zlína, a po druhé světové válce. O to více je paradoxní, že prostoru Zlína se tento fenomén v podstatě vyhnul. Ojedinělou realizací z období první republiky je plastika Kovář od Františka Lydie Gahury na budově magistrátu. Do širšího povědomí se dostal reliéf Jednota dělníků, rolníků a pracující inteligence od Josefa Kaplického z roku 1956, který byl před několika lety poničen majitelem domu a dodnes je jeho fragment schovaný pod reklamou.
V minulosti bylo mnohem jednodušší rozeznat jednotlivá odvětví, jejich atributy a identifikovat se s nimi. Archetypální byla například postava dělníka, horníka, žnečky nebo stavitele. V současnosti je mnohem složitější určit taková archetypální povolání. Po sametové revoluci došlo k přeorientování z průmyslu a výroby na sektor služeb a jednotlivá, mnohdy vznešeně nazvaná, povolání se stávají čím dál tím více abstraktními. Díky individualizaci a prekarizaci je pro spoustu lidí složité se se svojí prací hlouběji identifikovat, k čemuž může napomáhat i to, že je mnohdy nemožné vystačit jen z jednoho platu.
Nejen z těchto důvodů bylo složité vybrat archetypální povolání pro začátek 21. století. Kurýr, influencerka a pracující matka. Jistě by se dalo najít spoustu dalších, avšak tato jsou pro současnost v mnohém symptomatická. Výstava současným jazykem a prostředky komunikuje a oživuje fenomén práce v architektonické plastice a nemá být jen samoúčelnou adorací, ani kritikou vybraných povolání, jako prostředek k reflexi současného kontextu a aspektů nastupujícího věku nových technologií a umělé inteligence.
Jan Slanina se k výtvarnému umění dostal skrze práci se světlem jako lightdesignér na underground rave scéně. V současnosti je studentem ateliéru Intermédia 1 pod vedením Mileny Dopitové na pražské AVU. Ve své práci se zabývá novými technologiemi ve spojení se sociálními tématy. Mimo jiné se například zabýval absencí zobrazování stáří nejen v umění ve veřejném prostoru nebo problematikou uranových pracovních táborů na jáchymovsku.