Jan Sekal / Izrael – země zaslíbená

Pět let po výstavě padesáti pohledů na Izrael představuje Jan Sekal nový soubor na toto téma. Výstava Země zaslíbená, která ukazuje dvanáct oddílů, z nichž každý obsahuje deset fotografií pořízených v Izraeli vletech 2004–2012. Cyklus je členěn podle témat nebo lokalit a představuje často překvapivé pohledy na tuto zemi a lidi v ní. Určité zobrazené předměty a náměty má autor v oblibě (hlavně okna a žebříky) a jejich fotografie už byly vystaveny samostatně, jiné se zde objevují poprvé. K dosud nezveřejněným námětům u Sekala patří například graffiti, objevované během jeho procházek městskou krajinou, nebo figuríny z výkladních skříní, otlučené, většinou spíše nemoderní, lákající zákazníky už zašlým šarmem. Většina Sekalových fotografií se však v tomto cyklu zabývá pohledy na města, silnice a betonové stavby, jejichž modernita je často také ošuntělá.
Autorův Izrael není zakonzervovaný, je nadčasový: je to především země jako skoro každá jiná. A stejně jako jinde (ve Francii, na Slovensku, v Čechách…) se Sekal i v ní zaměřuje na geometrii města, plakáty, billboardy a značky, které prolínají všednodennost. Jeho oči dokáží zachytit věci druhými nepostřehnuté, odhalují nám zašlý půvab různých zákoutí, druh městské poezie. Mnohé z těchto fotografií mají navíc barvu a chuť, která nám připomíná, že pocházejí z Tel Avivu, z Haify nebo Jeruzaléma. Vedle městské krajiny, jež dodnes zůstává středobodem Sekalova uměleckého zájmu, jsou zde pohledy na Negev a svěží jarní zeleň přírody v Galileji. Lidská postava, ačkoli je často zmiňována jen diskrétně nebo nepřímo, je tu přítomna víc, než u tohoto autora bývá obvyklé. Jsou to portréty, které přicházejí přímo ze života, jednoduché spontánní.
Sekal se nesnaží vlichotit líbivostí, každá scéna je otázkou, obraz míst a lidí podává s odstupem i porozuměním.
V roce 2006 Jan Sekal vystavil dvanáct fotografií Země zaslíbené v pražském knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy, nyní sto dvaceti snímky rozvíjí svoji osobní vizi Izraele, plnou nuancí, vizi země známé i neznámé, překvapivé i všední, blízké i vzdálené.
Výstava je vzpomínkou na novináře Jiřího Slavíčka (11. září 1943 – 4. března 2011), bez něhož by k ní došlo stěží.