Mohou mít elektromagnetické zářiče, kolem kterých se vlastně nepřetržitě v městech pohybujeme, vliv na naše těla a naše myšlení? Instalace je variací na dílo Radčické transformátory z roku 2023. Jde o soubor nahrávek elektromagnetického pole v blízkosti trafostanic a okolních zvukových krajin a autor je zaznamenal v liberecké čtvrti Radčice. Nahrávky zní ze starých plastových reproduktorů značky Tesla a jsou rozmístěny v galerii tak, že posluchač se mezi nimi pohybuje. Výsledný zvuk se neustále mění podle toho, kde se posluchač právě nachází. Tentokrát budou námětem a předmětem instalace elektromagnetické zářiče v Jihlavě a součástí výstavy je dílna věnovaná technologii nahrávání elektromagnetických polí a vlnových frekvencí, které sice sluchem nevnímáme, ale které naše tělo vnímá.

  

Tématem prostorové tvorby Jana Krtičky (*1979) je často přírodní nebo městská krajina, otázka její dokumentace, vztah mezi prostorem a zvukem, tělesnost a poslouchání. V posledních letech jsou to také intervence do konkrétního prostoru, otázky jeho abstrakce a koncept prostorového, multikanálového zvuku. Inspiraci minimalismem a konceptuálním uměním lze doložit u mnoha instalací pro galerie (White Cube, 2006; Čistý stůl, 2008; John Cage: Přednáška o ničem, 2012). Podobné tendence se projevují i v jeho kurátorských projektech (Dokumentace, 2012, Galerie NF v Ústí nad Labem; Výchozí pozice, 2015, Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem). Poslední samostatná výstava Krtičkovy zvukové tvorby proběhla v galerii Jilská 14 v Praze v roce 2022.

  

kurátor: Miloš Vojtěchovský