Název výstavy Sandboxing představuje drobnou skládačku významů, která v sobě obsahuje všechny podstatné aspekty jeho nových prací a nakonec i způsob jejich vnímání. V první řadě je ho možné číst jako složeninu slov sand (písek) a lightbox, což odkrývá jak hlavní inspirační zdroj a předmět zájmu, tak ústřední médium projektu, kterým Jakub Tytykalo rozšiřuje svůj vizuální rozsah většinově ukotvený v malbě. Přestože je přítomná i tady, její role je tentokrát poněkud odlišná, protože v první řadě uvozuje instalaci koncipovanou ve smyslu krajiny.

  

Termín sandboxing ovšem existuje i jako celek. V herní praxi označuje takový typ gamesky, kde hráč v podstatě nastavuje svá vlastní pravidla a parametry jednání. Systém mu klade pouze minimální překážky, takže jeho postava může podle libosti měnit prostředí a dokonce si i vybírat úkoly. Také do motivů z prosvětlených fotografií, které se nacházejí na pomezí reality a abstrakce, je možné implementovat své asociační řetězce a interpretovat je podle sebe. V tomto ohledu fungují jako skutečný sandbox – pískoviště pro představivost.

  

Členitý prostor galerie plný výklenků, světlíků, průhledů a převýšení, z něhož instalace vychází, tvoří nedílnou součást projektu. Právě díky němu je možné vizuálně zevlovat nejen v jednom každém obraze nebo objektu, ale i v rámci celého prostoru, a nechat se tím volně unášet. Prchavá efemérní malba i písečné makro modelované světlem vytvářejí spolu s architektonickými dispozicemi nedopovězené místo, jež nemá minulost ani budoucnost, ale kde je možné trávit naprosto svobodně čas a bez omezení vnímat pohyb, siluety, pocity, světla a stíny, které při troše štěstí mohou člověka dovést až na úroveň podvědomí.

  

kurátor: Radek Wohlmuth