Koloristickou bravuru předmětné malby si osvojil při studiu v malířském ateliéru Jiřího Sopka. Dřívější témata scéničnosti a zátiší nyní kontinuálně gradují v cyklu „vystřihovánek“ fotografií a reprodukcí, které podlepené kartonem expandují do prostoru jako recyklát autorova sledovaného vizuálně informačního pole. Někdy samy o sobě ironické již vlastním zprostorovatěním se stávají teprve předlohou, figurativním zátiším pro médium malby. Jím je pak vizualizována konkrétní scéna, ať už významově aranžovaná nebo rytmizovaná „životem“ nakupených modelových situací.