Jakub Hošek / CHAOS JE DOPOSUD NEPOROZUMĚNÝ ŘÁD

"Proč tak mnoho nové abstrakce vypadá stejně? “ – Jerry Saltz, kritik

„On do sebe prej nasaje všechny ty flyery, obaly desek, blogy… a pak to ze sebe všechno dostane v ateliéru“ – Jan Lesák, vizuální umělec, fotograf

„Já jsem tomu Hoškovi už říkal, že nejhezčí na té výstavě byl ten radiátor.“ – Karel Císař, teoretik a kurátor

„Chaos is order yet undeciphered“ – tak zní věta uvozující film Denise Villeneuva Nepřítel. Uživatel webu titulky.cz s nicknamem „richja“ ji přeložil jako „Chaos je doposud neporozuměný řád“. Přes prvotní kostrbatost vypadá tato formulace vhodněji než více opisné „zatím nedešifrovaný řád“. Aspoň pokud jde o současné umění. A výstavu Jakuba Hoška.
Nutkavá potřeba znát šifru k jeho práci visí ve sdíleném galerijním klimatu pokaždé, když úryvky přivlastněných textů obsadí plochu napnutou mimo vyhrazené rozměry.
„Auteur“ Denis Villeneuve rozvíjí ve snímku Nepřítel myšlenku Alfreda Hitchcocka, která se dotýká filmu i napodobování celkově – „Pokud potkáte svého dvojníka, měli byste ho zabít.“ Příslib porozumění přehlednému řádu v chaotické pavučině znaků je v Nepříteli podmíněný (sebe)destruktivním (sebe)poznáním identického dvojníka. V případě Jakuba Hoška se takto dvojaký vztah dá vést zejména na rovině klíčového postupu přenášení vyřezávaných kresebných šablon na plátno. Ty dávají finálnímu objektu možnost vzniknout díky svému doslovnému zániku.
Porozumění je vzájemný, časově náročnější postup než privilegované, odtažité dešifrování. Porozumění výpovědi a její sledování se navzájem ruší.
Galerijní umění se probudí do snů o radikálním designu, když dělicí tržní čáru mezi nimi škrtne čarou vlastní. Showroom musí být vzorový, aby vzorky nechal vyniknout.
Změna je možná, pokud je na sociálních sítích výraz „period“ nahrazován informací „edited“.

Lumír Nykl