Jacek Doroszenko – Environmental Practice: Resin Arpeggio

Někde mezi hukotem soustavy potrubí a nepřístupnými laboratořemi chemické továrny se donekonečna ozývají nesourodé akordy kapalin a strojů. Prostor, v němž tyto zvukové pole rezonují, způsobuje dozvuk a prolínání znásobených tónů. V této kompozici je to samotný prostor, který provádí zvuky, odráží je a přehrává zpět, jako by se snažil provést arpeggio. Někdy se arpeggia (typy rozložených akordů) spojují do zvukové masy a zdůrazňují akustický tlak chemického prostoru. Pryskyřice, která se zde vyrábí, má charakter zvukového lepidla, pohybuje se jako ve zpomaleném záběru a plní jednu nádobu za druhou. Anorganické sloučeniny se vyznačují řadou vazebných vlastností, stejně jako tato zvuková kompozice, kde jsou jednotlivé fráze spojeny neviditelnými vlákny.

Lidé a jejich tvorba jsou součástí přírody, ale s rozvojem civilizace si náš druh osvojil umění kopírování procesů probíhající v přírodním prostředí, a tak je náš postoj do značné míry syntetický. Dílo Environmental Practice: Resin Arpeggio, které má aleatorickou strukturu (tj. využívá princip náhody) a opakuje se ve svém vyprávění, je zároveň subversivním odkazem na oblast environmentálních postupů, tedy procesů analýzy, kontroly a snižování dopadu činností, výrobků a služeb na životní prostředí. Zvukový zážitek má charakter tzv. zvukové procházky nepřístupnými místy, kde probíhají procesy spojování prvků a jejich zpracování. Naslouchající je zde veden po cestě zvukových vjemů, někdy abstraktních, jindy více spojených s hudebním jazykem.

Umělecká tvorba Jacka Doroszenka se věnuje vztahům mezi zvukem a prostorem a zachycuje jedinečnou audio či audiovizuální identitu různých prostředí, v nichž se člověk pohybuje a realizuje. Zvuková stopa v jeho dílech referuje o charakteristikách místa, čímž mimo jiné odkazuje na nezbytnost naučit se ve vizuálním umění nejen dívat, ale také naslouchat. Základem nového díla pro Galerii 3 se staly zvukové elementy chemické továrny ve městě Ústí nad Labem se záměrem poznat variabilitu a případnou náročnost zvukového ekosystému tohoto místa. Zvuková skladba pracuje se signifikantními vlastnostmi zvukového prostředí, kde se mísí člověkem řízená produkce a výroba (od tichých šumů po hlučnější míchadla) s přírodními jevy (zpěv ptáků, bublající potok).

kurátorka: Adéla Machová