Ivana Šáteková – Jeřábnice v kožichu

“Vědomí je jasné. Psychomotorické tempo a dynamika jsou mírně inhibovány. Orientace místem, časem, osobou i situací je dostačující. Ve vnímání se nezjišťují iluze ani halucinace. Myšlení je zpomalené, koherentní, bez bludných produkcí, s racionálním základem. Úsudek je katarzní. Chronologie alkoholické historie se spouští. Zájmové sféry jsou ochuzené, nejsou zaměřené na lenost. Zájmová sféra je uzavřená, aktivita je bez větších výkyvů. Afekt je přiměřený situaci a afektivita je plochá, výbušnější. Sklony k explozivitě jsou běžné. Intelektové vybavení je přiměřené, bez floridní psychotické symptomatiky. Depresivita osobnosti je chronická, alkoholická, organická.” (Judr. Ján Vongrej, 13. 5. 1928)

“Ostala tam inšpirácia tým príbehom tety, ale je to najskôr o vzťahu muža a ženy, o rodinných traumách, ktoré sa v rodinách taja a nehovorí sa o nich.” (Ivana Šáteková)

V případě úderu či nárazu je vhodné přiložit na hematom studený nebo ledový obklad. Nemáte-li po ruce speciální obklad, můžete použít i mraženou zeleninu. Přestože nejsou modřiny ozdobou na kráse, ve většině případů se nejedná o závažné poškození a do několika dnů se modřina sama vstřebá bez jakýchkoliv následků, to ale vůbec neplatí u modřin duševních. Traumatické zážitky mohou být sdílené, transgenerační, celospolečenské a mohou vést k hluboko zakořeněným maladaptivním vzorcům. V případě výstavy Ivany Šátekové interní modřiny – chyby – připomínající inkoustové skvrny, které vznikají nečekaně a mohou zásadně zabarvit naše životy. Stávají se tak upomínkou nepředvídatelných důsledků našich rozhodnutí. 

Ve své práci Šáteková převážně zmiňuje negativní nebo málo reflektované problémy, které se vyskytují ve slovenské společnosti. V průběhu let se zabývala otázkami sexismu, misogynie, rasismu, fašismu a xenofobie. Na výstavě představené v Karpuchina Gallery skrze rozpravu vlastní rodinné historie, přináší divákům možnost introspekce a zamyšlení nad původem a důsledky skrytých úrazů. 

Ivana Šáteková (*1984) studovala na Katedře loutkářství na Vysoké škole múzických umění a poté dokončila studia na Vysoké škole výtvarných umění a designu v ateliéru + XXL u Daniela Fischera. V roce 2013 se stala finalistkou Essl Art Award a v roce 2014 získala Cenu Nadace Tatra banka. Ve své tvorbě používá malbu a kresbu inspirovanou komiksy a fotografiemi nalezenými v knihách nebo na internetu, ale pracuje také s dalšími médii (výšivka, objekt, interaktivní instalace). Její práce se vyznačuje nekompromisním humorem, ironií a vhledem, jimiž reaguje na aktuální společenské problémy. Spojuje historii, folklór a lidové tradice se současným světem, na jejichž základě komentuje hluboce zakořeněné paradoxy a absurditu nejen slovenské společnosti. Žije a pracuje v Bratislavě.