Zveme na výstavní intervenci do dlouhodobé expozice ART IS HERE: Nové umění.

 

Médium kresby má svou bezprostředností pro Inge Koskovou speciální přitažlivost. Vzniká jen minimální časová prodleva mezi okamžitou emocí a možností jejího záznamu na papíře. V cestě nestojí téměř žádná technická, či dokonce technologická překážka jako u jiných výtvarných disciplín. Kresba umožňuje Inge Koskové synchronicitu smyslové percepce a tvorby. Teď a tady. Stačí i nepatrný interval a všechno kolem i uvnitř se tak rychle, byť pouhým okem třeba nepozorovatelně, mění, mizí a zase vynořuje. Stačí okamžik a všechno je jinak. Kresebné záznamy mají svou vizualitou na blízko k výsledkům surrealistické automatické kresby, v nichž se autorský subjekt vzdává rozumové kontroly a nechá konat síly nevědomí. Vnucují se rovněž nepřehlédnutelné afinity s medijními kresbami, u nichž skrze tužku v ruce media s námi komunikují např. astrální duše.

 

Čárky, čárky a struktury čar se však na papírech Inge Koskové nevynořují z neznámých hlubin, ale mají dopředu určeny rámec, uměleckou intenci. Tu určuje námět jako v případě volného cyklu Krajina vznikající od 80. let, u nichž je vždy připsáno konkrétní den jejich vzniku. Nebo dodržení dopředu určeného záměru, což je případ časově pozdějšího cyklu kreseb reagujících na poslech konkrétních hudebních skladeb. Tentokráte jsou názvy skladeb či jména interpretů součástí jejich kresebného zápisu. Na druhou stranu nelze opominout skutečnost, že se autorka aktivně zajímá o východní nauky a cvičení.

 

Inge Kosková, říká, že jí „v krajině zajímá rytmus, jak se všechno opakuje“. Zachytit či dokonce napodobit tento rytmus, chceme-li řád, který vychází z vitálních sil přírody, je jednou z konstantních tužeb umělců opakující se celými dějinami člověka. Mnohokráte bylo konstatováno, že právě hudba svou z principu abstraktní formou může vytvářet díla analogická percepci „neviditelných“ přírodních procesů. Transkripce hudby do autorské „notace“ a nemimetické „zápisy“ krajiny, jak je vidíme na vystavených kresbách Inge Koskové, reprezentují dva odvážné pokusy dostat se pod povrch smyslovému vnímání přírody, respektive vytvořit nejen její záznam, ale při určité citlivosti diváka i její umělý ekvivalent.