Inês Teles – Aliquid stat pro aliquo

Zveme vás na výstavu Aliquid stat pro aliquo protugalské umělkyně Inês Teles. (www.inesteles.pt)  

—

Práce Inês Teles (Évora – Portugalsko, 1986) se vyvíjí ze zkoumání dvou ze základních dimenzí malby: hmoty a vnímání. Nachází se v neustálém pohybu, z něhož vychází jedno dílo po druhém, což zdůrazňuje poznatky výzkumu, které se projevují skrze plastický a formální vzhled „konečného” uměleckého díla. Práce Inês Teles je tak nepředvídatelným a nekonečným proudem, který se rozkládá na rozmanitou škálu obrazců, forem a rozměrů. Díky takovémuto rozsahu se v jejím díle objevuje také sochařství, nejprve jako rozšíření obrazového aspektu, dále jako důkaz zájmu o rozměr těla a zaplnění prostoru, které se v její práci v průběhu času opakovaně objevuje. Hranice, které oddělují malbu od sochařství, jsou však v práci Teles i nadále velice tenké, její dílo je proto nutné chápat jako součást jediné komplexní hry. Podstatnou roli hraje zejména proměna materiálu a vnímání, která řídí její rozhodnutí. Ta je klíčem k pochopení nejen jejího díla jako celku, ale také každého jednotlivého pohybu v rámci tohoto díla.

Aliquid stat pro aliquo – což znamená představovat, zastupovat něco jiného – je důkazem a zároveň vyjádřením. Výstava je vedena myšlenkou nepřetržité proměny vnímání, které pozměňuje dílo tak, že jakákoli jeho pevná kategorizace není možná. Žádné ze soch nejsou pouze sochami, žádné z maleb nejsou pouze malbami, žádné chápání není pouhým nebo jediným chápáním – ani jediným způsobem porozumění dílu. Hodnota předmětů se skrývá v nich samotných, zároveň je však obohacuje dialog, jejž dohromady vytvářejí. Každý z nich nabízí, samostatně i jako součást celku, prostor pro změnu. Jsou proudící, nestálé, a kdykoli se na ně znovu podíváme, odhalí nám nové možnosti vnímání, protože se ve skutečnosti proměňují podle vlastního světla a jasu, neprůhlednosti či transparentnosti, a zároveň přejímají některé z vlastností ostatních předmětů, jejich inkoustu, rozměrů nebo papíru, bělosti, průhlednosti, metalického lesku mosazi, vlastnosti podlahy nebo objektů, které se z ní tyčí nebo nad ní naopak visí atd. Jako by byly živy z řady možností, které – ať už samostatně nebo dohromady jako celek – vytvářejí výsledný dojem, a propojovaly námi vnímaná data s rozmanitými zdroji těchto dat, což znamená, že si neuvědomujeme, jestli naše vnímání díla vychází z našich rukou či očí, nedokážeme určit moment, kdy jsme v sobě samých ucítili ozvěnu umělcova gesta, a dokonce ani cestu, která nás vedla k určení toho, jaké se nám každé z těchto děl v současnosti zdá být.

—

vernisáž: 15. 6. v 19:00

výstava: 16. – 29. 6. 2021