Inaugurace Karlheinz Stockhausen: Gesang der Jünglinge Elektronická kompozice

Karlheinz Stockhausen: Gesang der Jünglinge
elektronická multikanálová kompozice
Trojhalí Karolina
23.08.2015 od 17.30
Bude znít do 30. 08. 2015

Součást doprovodného programu Festivalu Ostravské dny 2015.

Elektroakustická skladba Gesang der Jünglinge poprvé umělecky přesvědčivě spojila nahrávku lidského hlasu s elektronickým médiem. Vztah hudby a textu, převzatého z německé verze apokryfů ke starozákonní 3. knize Danielově, Zpěv mládenců v peci ohnivé, Karlheinz Stockhausen vyřešil originálně: zhudebněný text nahraný chlapeckým sopránem rozstříhal na slova, slabiky, samohlásky a souhlásky a tyto izolované prvky spolu s prvky syntetickými, získanými z elektronických generátorů, vkládal do celkového strukturálního plánu skladby, složeného ze šesti nestejně dlouhých úseků v trvání přibližně od jedné do čtyř minut: „Prvky zpěvu jsou na určitých místech významově srozumitelné, jinde převažuje čistě zvuková kvalita, přitom  každé části dominují slova chvály Hospodina („jubelt, preiset den Herren“)…“

Prostorová zvuková projekce počítá s pěti reproduktorovými soustavami umístěnými v rozích sálu a na stropě. Z technických důvodů nebyl záměr při premiéře 30. 5. 1956 v koncertním studiu kolínského rozhlasu uskutečněn, hlas páté soustavy autor rozmíchal do čtyřkanálové verze, z níž později vytvořil stereoverzi nahranou na LP desku. Na realizaci skladby v elektronickém studiu rozhlasu v Kolíně nad Rýnem s autorem spolupracoval Gottfried Michael König. Svou představu ideální prostorové projekce hudby Stockhausen realizoval až v kulovém auditoriu německého pavilonu na světové výstavě v Ósace v roce 1970.

Miloš Haase

—————————————————–

Karheinz Stockhausen (22. 8. 1928 Möldrath – 5. 12. 2007 Kürten)

„Můj život je krajně subjektivní: čítá díla v partiturách, nahrávkách, ve  filmech, v knihách. Je to můj duch proměněný v hudbu a vesmír okamžiků mé duše proměněný  ve zvuk.“ (K. Stockhausen 25. září 2007)

Karlheinz Stockhausen, jeden z neinspirativnějších tvůrců hudby 20. století, vůdčí osobnost Darmstadtské školy 50. a 60. let, studoval v Kolíně nad Rýnem hudební pedagogiku, hru na klavír a souběžně skladbu u Franka Martina (1947-1951), v Paříži pokračoval u Oliviera Messiaena a Pierre Schaeffera (1952-53), studoval filosofii a na univerzitě v Bonnu fonetiku a informační technologie u Wernera Meyera-Epplera. Stockhausenův strmý umělecký vývoj charakterizuje důsledné hledání nového hudebního jazyka, nezatížené minulostí, které vede od počátečního následování Webernova punktualismu přes multiseriální kompozici, koncept hudby v prostoru, elektronickou a elektroakustickou hudbu, uplatňování prvků náhody a intuice k širšímu pojetí hudebního umění pod vlivem studia filosofie Dálného Východu, završenému monumentálním (a kontroverzním) cyklem sedmi celovečerních multimediálních oper – moderního „gesamkunstwerku“ – Licht (Světlo, 1977-2003) a nedokončeným projektem Klang (Zvuk, 2003-2007). Každá ze Stockhausenových 376 skladeb, které tvoří komplementární celek, řeší jiný kompoziční problém a dokumentuje autorovu neobyčejnou a nevyčerpatelnou objevitelskou invenci.

Miloš Haase

Ve spolupráci s Ostravským centrem nové hudby.

V 18.00 následuje slavnostní zahájení hudební instalace kompozice Alvina Luciera Music on a Long Thin Wire a vernisáž filmů Virginie Dwan PLATOvideo04 – minimal, conceptual, land (art).