Ilona Németh – Architektura nesouhlasu

Slovenská umělkyně Ilona Németh (*1963) patří k nejvýraznějším osobnostem středoevropského umění posledních dekád. Její tvorba se soustavně pohybuje na rozhraní vizuální kultury, institucionální kritiky a občanského aktivismu. Ve výstavě Architektura nesouhlasu reaguje na současnou politickou situaci na Slovensku a osciluje mezi tématy osobní zkušenosti a veřejné reprezentace, mezi tělem a institucí, mezi životním prostorem a mocí.

Umění Ilony Németh jako prostor veřejného vědomí a institucionální kritiky výmluvně vystihuje vystavená instalace Optimálný priestor (2006). Práce je formálně založena na jednoduché architektonické struktuře – modulární prostorové jednotce o velikosti 50 × 50 × 50 cm. Tento „optimální“ modul byl původně (2006) vytvořen pro vlhký a fyzicky nevhodný prostor pouliční studentské galerie HIT. „Vytvořila jsem optimální prostor v kostce pro diváka, s ironickým podtónem, protože galerie HIT se snažila vytvořit optimální prostor pro díla. Dílo bylo právě o tomto paradoxu: která instituce je pro koho?“

Na tuto linii uvažování o současných limitech svobody a autonomie navazuje i video dnes již slavné performance ve veřejném prostoru Hmla (Mlha) realizované v roce 2013 na bratislavském Náměstí svobody ve spolupráci s občanským sdružením „Verejný priestor“. V rámci ní bylo náměstí zahaleno do husté umělé mlhy, která na přibližně 15 minut změnila způsob, jakým účastníci mohli prostor vnímat a obývat. Intervence fungovala jako metafora zamlžené kolektivní paměti, která je typickým jevem zejména v postsocialistických společnostech, jejichž historické vědomí bylo (a opět je) po desítky let systematicky manipulováno. Mlhou zahalený prostor ztrácí jednoznačné kontury – podobně jako veřejné vědomí, které se pohybuje mezi oficiálními narativy, kolektivní amnézií a mediální manipulací. V duchu teorií Michaela Rothberga o vícehlasé paměti (multidirectional memory) lze mlhu chápat jako médium, které nezakrývá, ale umožňuje nové formy vidění – i když nejsou pohodlné ani zjevné.

Třetím klíčovým článkem vystaveného souboru je společné dílo Ilony Németh a Michala Hvoreckého Ďalšie fragmenty ústavnosti, které obě předchozí obsahově i ideově propojuje a tvoří novou vrstvu, aktualizující obě starší díla pro současný politický kontext. Dílo vzniklo pro prostor Slobodné národné galérie, který vznikl v červnu roku 2025 jako reakce na destruktivní kulturní politiku slovenské vlády, jmenovitě ministryně kultury Martiny Šimkovičové (od 2023) a jí pověřeného generálního ředitele Slovenské národní galerie. Alternativní výstavní prostor je umístěn v rozpadajících se garážích vedle budovy této galerie a jeho interiér byl inspirován konceptem Optimálního prostoru Ilony Németh. Díla, umístěná v krychli o rozměru 30 × 30 × 30 cm, jsou divákům přístupná pouze pohledem do kukátka ve vratech garáže. Neformální prostor Slobodné národné galérie se stal útočištěm pro umělecké i občanské aktivity, které reagují na represi a destrukci SNG i dalších kulturních institucí a struktur.

kurátorka: Jitka Hlaváčková