I Love 69 Popgejů: Dnes nepřijdu do práce, jdu na výstavu… šéfe!
Přicházíš a vidíš mříže. Ale dveře jsou pootevřené. Možná si všimneš, že je zámek zatmelený a dveře se tím pádem ani nedají zamknout. Dobře, přesněji je to teda takto, dveře se dají zavřít, ale zamknout ne. Takže víte, co si s mřížema můžete?
Otevřené dveře. Otevřený prostor. Otevření lidé. Otevřené duše.
Zadarmo.
Od různých koncepcí – na začátku byla koncepce zabydlení galerijního prostoru:
Kdyby byla naše výstava v zimě, tak by tam lidi mohli přespat zadarmo, ale jelikož je babí léto tak to postrádá smysl… Určitým gestem definovat absurditu komercionalizace života ve městě, která generuje celou řadu problémů – jako nájmy v centru, které jsou nehorázné – tím pádem se objevují prázdné obchody, prázdné domy, prázdné ulice, hnus a pudové podbízení se za každou cenu, nízké platy – dlouhá pracovní doba zaměstnanců, otroctví a s tím spojený, kromě nejrůznějších věcí, i úpadek vkusu – kulturní ignorance… Ono je to sice v centru na náměstí, ale nikdo tam moc nechodí, protože taky nikdo moc nechodí do muzea…
Dalšími kroky jsme se dostali až ke koncepci Atrakce pro lidi v galerijním prostoru. Proč? Protože koho zajímají muzea a galerie? Lidi zajímají atrakce. Kdy ostravské náměstí začalo žít? Když se na něm udělal olympijský park…
Takže, Tomáši, ještě krátká definice k čemu jsme konkrétně došli (zatím):
Chtěli bychom vytvořit něco jako oltář Fondu volného (svobodného) času. Vcházíš do galerijního prostoru, který je otevřený (viz. výše). Stěna naproti tobě je celá pokrytá zrcadly. Na ní je nalepený plotr – velký graficky provedený kruh (koláč) s jednotlivými položkami (činnostmi), které člověk vykonává ve svém volném čase. Pod ním minimalistický oltář (cca tři schody a jeden velký sokl, buď pokrytý zrcadly, nebo prostě monochromně bílý). Oltář by měl být s velké části pokrytý svíčkami a návštěvníkům galerie by měly být k dispozici další svíčky, které lze zapálit a postavit na oltář (nerealizováno, z důvodu požární ochrany budovy: pozn. kurátora). Hned jak vejdeš do galerijního prostoru, budeš mít k dispozici formulář, ve kterém budeš moci definovat svůj volný čas.
Jak trávíme náš volný čas? Co to o nás vypovídá?
Jaké služby (činnosti) tvoří Váš každodenní život?
Jste tady?
Aktivní? Pasivní?
Volní?
Jste šťastní?
I love 69 popgejů
„Lidé investují svůj omezený volný čas do aktivit, ve kterých nějakým způsobem shledávají nějaký přínos, nějaký benefit, nějaké potěšení. A pokud drtivá většina populace, 95 procent nebo kolik, jsou různé sociologické výzkumy, nemá to očekávání zajímavého strávení volného času s nějakou výstavou nebo muzeem, tak je velmi obtížné to očekávání zlomit nebo narušit.“
Ladislav Kessner, historik umění, výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví, převzato z dokumentárního filmu: Fetiš návštěvnost (kritický seriál), Artycok.tv, 2016
Audiovizuálně performerská skupina I Love 69 Popgejů vznikla v roce 2001 ve Valašském Meziříčí ve složení Jakub Adamec (*1981), Pavel Pernický (*1985) a Zdeněk Vichr (1980). Po přesunu do Ostravy v roce 2005 uskupení doplnil Petr Štark (*1980). V současnosti jsou základními kameny formace Jakub Adamec a Pavel Pernický, absolventi ateliéru Intermédií Petra Lysáčka na Ostravské univerzitě. V letech 2005–2007 skupina provozovala galerii Strážná věž, jejíž klubovna byla na podzim 2008 k vidění na výstavě ostravského umění Aloha Ovar Nuova v Galerii Václava Špály. Ve stejném roce vystavovali Popgejové v Praze na souborné výstavě INTRO 518 TEĎ 69 TEĎ* TEĎ 180 BONUS Q TRACK!, která tematizovala vztah hudby a výtvarného umění. V žižkovské Galerii 35m2 také svedli pod vedením kurátorky Hany Beranové souboj s brněnskou skupinou Anymade. V listopadu 2009 byli Popgejové jmenováni nejzajímavějším projektem hudební přehlídky Malá alternativa. Jakub Adamec v současnosti působí ve Varšavě, Pavel Pernický zůstává v Ostravě.
