Hřiště / Jonáš Verešpej, Šimon Levitner

Jonáš Verešpej a Šimon Levitner se na stážích v minulém semestru nezávisle na sobě věnovali fotografování mizejících hřišť. Šimon byl v Kodani a Jonáš v Amsterdamu.
Na Panelu budou tedy tentokrát vystaveny dva fotografické soubory:

Jonáš Verešpej / Aldo
Holandský architekt Aldo van Eyck, jedna z najdôležitejších postáv architektonického štrukturalizmu a člen skupiny Cobra, bol roku 1947 mestom Amsterdam poverený postaviť svoje prvé detské ihrisko. Povojnový “babyboom” spôsobil, že mnoho detí zo stredných a nižších tried nemali priestor na hranie. Zároveň ich z ciest vytláčalo zvyšujúce sa množstvo áut. Aldove ihrisko bolo v svojej jednoduchosti veľmi úspešné, s navrhovaním pokračoval a do roku 1978 vytvoril po celom meste sieť zloženú z cca 700 ihrísk, ktorou premenil obrovskú plochu verejného priestoru na hranie.
V posledných rokoch Aldove ihriská miznú, a jeho konštrukcie sú často krát nahrádzané novými plastovými preliezkami z katalógu. Grafické dizajnérky Denisa Kollárová a Anna Van Lingen sa svojím projektom 17 playgrounds pokúšajú upozorňovať a zachovávať Aldove dedičstvo, a budú na to využívať aj fotografický materiál, ktorý som pre nich vytvoril.
V súčasnom nízkom počte pôsobia tieto ihriská ako bizarné pozostatky minulosti, ktorým prestávajú rozumieť nie len dospelí ale aj deti.

Šimon Levitner / Caged Fields
Soubor fotografií mapující sportovní hřiště ve čtvrti Nørrebro v Kodani. Soubor vznikl primárně coby podkladový materiál pro výzkum možného budoucího využití nebo transformaci těchto prostor.
Nørrebro je jedna z nejhustěji zastavěných čtvrtí v Kodani. Tyto často neutěšené a často nevyužívané prostory zde působí poměrně absurdním dojmem. V kontrastu k okolí kde se řeší každý volný metr vytváří jakési oázy, nebo tajné zahrady. Tomutu dojmu přispívá i často vzrostlá a zpustlá vegetace, která tvoří hradbu mezi vnitřním prostorem a okolím.
Právě klid a oddělenost od rušného okolí skýta potenciál pro vznik příjemných a užitečných prostor pro místní obyvatele či kolemjdoucí. Současný stav ale jakékoli používání příliš neumožnuje. V některých případech jsou ploty obklopující herní plochu uzamčeny. Povrch je často v dezolátním stavu – což jednak znemožnuje využívat hřiště k jejich původnímu účelu, druhak není ani moc příjemné tam trávit čas jinak než sportem. Země je často blátivá, nebo ji pokrývá rozpraskaný asfalt.
Hřiště a jejich stav jsou důsledkem neuváženého urbanistického řešení, kdy se jimi bezhlavě a takřka výhradně řešila kolonka "místo pro volný čas". Ve výsledku je v Nørrebru sportovní hřiště takřka v každém bloku. Nabídka hrišt tedy výrazně převyšuje jejich poptávku a ty méně atraktivní pak leží ladem. V rámci projektu jsme uspořádali událost při příležitosti dne prezentaci možných aktivit v Nørrebro, kde jsme se snažili pomocí workshopu zjistit jaký je vztah místních obyvatelů k těmto prostorům a jaké by si představovali jejich možné využití. Workshop se skládal ze dvou částí. První sloužila jako uvedení do problematiky skrze multimediální instalaci. Kromě úvody instalace sloužila i jako prostor pro zamýšlení nad tím, jak lidé vlastně tyto prostory vnímají a jaké asociace vyvolávají. Druhá část se věnovala tomu, jaké konkrétní nápady či přání pro tyto prostory obyvatelé mají.
Součástí projektu byl i pokus vyvinout nové hry, které by bylo možné v těchto hřištích provozovat. Zde jsem navázal na svoji předchozí práci "Pravidla hry" ze které jsem převzal především estetiku nových herních plánů. Mým cílem bylo vytvořit hru, která skze její hraní genereruje vizuálně zajímavý obraz – což se zas tak nepovedlo, ale hra samotná byla celkem zábavná.
Na základě všech poznatků a vzniklých materiálů nyní studio Debris ve kterém sem byl na stáži nyní připravuje koncept nového využití těchto hřisť. Vznikla taky webová stránka besynderligesteder.dk která slouží jako databáze.