Houpačka

Samotnou podstatou Houpačky je pohyb. Má pevně daný směr, o jehož dynamice rozhoduje ten, kdo se houpá. O tom odkud a kam houpání směřuje, jestli nahoru a dolu, zezadu dopředu, doleva nebo třeba zprava dozadu, rozhoduje ten, kdo houpačku pozoruje a odkud.
V Houpačce se protiklady, ony vrcholy pohybu, doplňují, zaměňují a někdy i spojují. Záleží na úhlu pohledu a odrazu. Záleží také na místě, ze kterého se odrážíme, jestli je blátivé nebo vybetonované a jestli jsme na něm sami nebo ne.

Inspirací pro vznik děl se stala 3 sympozia, 3 místa a 3 témata, v kterých jsme si pohrávali se zaměňování a propojování krajních pólů houpání.

Výstavní projekt je prostorově členěn na dvě části: na vlastní výstavu situovanou v atriu a na krátkodobou, objektovou a světelnou instalaci umístěnou v prostorách kostela, jež je dílem čtrnácti studentů a dalších hostů projektu.

Součástí projektu je textová a hudební performance autorů Josefa Daňka, Pavla Kopeckého a Lucie Bokšteklové a Mapping instalace Milosze Gajewskeho a studentů, které proběhnou v rámci vernisáže.