Hledá se mistrovské dílo

Výstava prezentuje více než 200 obrazů ze sbírek Galerie moderního umění v Hradci Králové, která v letošním roce slaví 70 let od svého založení. Představí díla, která pochází z období od konce 18. století až po současnost. Cílem výstavy je porovnat kánon českých (respektive československých) dějin umění s vkusem soudobého publika. Kurátorský výběr proto záměrně kombinuje díla známých malířů s obrazy, které vytvořili autoři méně věhlasní, polozapomenutí, regionální či přímo anonymní. Oproti standardním galerijním projektům, jež přirozeně pracují s díly profiltrovanými a zhodnocenými generacemi výtvarných historiků a kritiků, zde návštěvníkovi předkládáme bohaté spektrum umělecké a technické kvality, které mnohem věrněji odráží realitu lidské tvořivosti i sbírkových fondů.

Vycházejíce z poznatků recepční teorie se ptáme návštěvníků na jejich estetické preference. Které obrazy byste chtěli mít doma? A které obrazy by podle vás měly viset ve stále expozici, tedy být trvale vystaveny jako to nejlepší z našich sbírek? Hlasovat budete moci přímo na výstavě pomocí žetonů.

Recepční teorie či recepční estetika se zrodila v oblasti literárních věd na univerzitě v německé Kostnici v 70. letech 20. století, kde se rozvíjela zejména dvěma směry. Zatímco německý literární teoretik Hans Robert Jauss se zabýval tím, jak text čtenáři vnímali v různých historických situacích a jak naplňoval či překonával „horizont očekávání“, jeho kolega Wolfgang Iser přišel s kategorií „implicitního čtenáře“. Tím je myšlen určitý typ ideálního čtenáře, kterého text předpokládá. I když každý čteme knihu poněkud odlišně, platí, že nám vždy poskytuje volbu pouze mezi několika způsoby čtení.

Oba uvedené směry recepční teorie lze dobře využít i pro analýzu výtvarného umění, jak to činí zejména německý historik umění Wolfgang Kemp, který využívá termín „implicitní divák“. Oproti literatuře tkví rozdíl v tom, že zatímco text je ze své podstaty nemateriální (může se přesouvat z pergamenu do vázané knihy či sešitu) a jeho fyzické okolí tudíž nepodstatné, výtvarné dílo je vždy vnímáno v určitém prostředí, ať už pro něj bylo původně určeno, nebo sem bylo následně přesunuto. Tyto vnější podmínky zpřístupnění díla ovlivňují divákovo vnímání, a proto je recepční teorie zkoumá také.

Výstava Hledá se mistrovské dílo představuje právě tyto tři zájmy výtvarně orientované recepční teorie: horizont očekávání, implicitní divák, prostředí díla. Zaměřuje se pouze na obrazy, neboť jsou nejvhodnějším uměleckým médiem k ověření postulátů recepční teorie (na rozdíl například od sochařství). Ve snaze vystavit co nejvíce děl z depozitářů královéhradecké galerie byl zvolen způsob instalace typický pro historické šlechtické sbírky a salony umění, tedy maximální využití plochy stěn.