Hana Háblová – Élan vital

Obrazy Hany Háblové představují systematickou práci s tonalitou, strukturou a rytmem. Dominantním prvkem je vertikální pásová kompozice, která vytváří vertikální gradient od temné šedi na okrajích po centrální běl. Tento přechod není pouze estetickým efektem, ale nositelem významu: světlo zde funguje jako médium prostorové i psychologické orientace.

Formální jazyk Háblové vychází z principů minimalismu a optického umění, avšak bez iluzivních ambicí. Pásy nejsou nástrojem klamu, ale prostředkem artikulace klidu, rovnováhy a koncentrace. Jejich pravidelnost evokuje digitální rastr, zatímco jemná textura narušuje sterilitu geometrie a vnáší do obrazu haptickou kvalitu. Symetrie obrazů je přísná, ale ne dogmatická. Vertikální osa funguje jako stabilizační prvek, zatímco tonalita vytváří dynamiku, tak obraz se „rozsvěcuje“ směrem ke středu. Tento pohyb světla lze interpretovat jako metaforu introspekce, hledání středu, nebo jako vizuální analogii dechového rytmu.

Z hlediska percepce Háblová pracuje s ambivalencí: obrazy působí staticky, ale zároveň generují optický tok. Divák je konfrontován s paradoxem, kdy obraz se nemění, ale jeho vnímání ano. Tím se dílo stává experimentem s vizuální pozorností, s limity percepčního klidu a s možností kontemplace v rámci přísně strukturovaného rámce.