Hana Chmelíková – Bílé místo
paměť je uložena v obrazech a pocitech v samotných buňkách
když jsem s někým dýl, mám tendenci se do něj zamilovat
nejhorší je se ani nepokusit
ty oči skutečně braly do sebe to, co spatřily
sněhulák taje zevnitř. roztát uvnitř. pokusit se
v jednom prsu nosí bouřlivý svět a ve druhém podsvětí
hlavně to neříkej nahlas
velký duch je androgynní
používáš slova, kterým nerozumím
nevinný (inocente) znamená nebýt raněn
je nejisté, zda život může vzejít z inkubátoru. musí mít jak otce, tak matku
Hana Chmelíková se odvažuje pracovat s obtížnými tématy, se kterými se musí většina z nás v životě vypořádat. Neschovává se před otázkami o kompetencích rodičů, o zodpovědnosti za neúmyslný otisk vlastních zkušeností, emocí, strachů, nadějí, úspěchů i zklamání do toho, kdo nám je svěřen, koho chráníme, komu chceme dopřát ty nejlepší podmínky pro vykročení do života. Je mimo lidské možnosti být dokonalým rodičem, bílé místo vždy čeká na zašpinění. Bude nám odpuštěno? A můžeme i my odpustit?
Hana Chmelíková vystudovala obor Mezinárodní obdchod na VŠE a nyní je studentkou ateliéru Grafika 2 Vladimíra Kokolii na AVU. Věnuje se tisku, kresbě, malbě, videu, textu i objektům, to vše na výstavě spojuje. Je matkou dvou dcer.
Kurátor: Josef Šmíd
Zveme na vernisáž 14. 1. od 19 do 23 hodin. Poté je možné výstavu navštívit každé úterý do 4. 2. a v průběhu klauzur.
