Lze nějak smířit dichotomii, kterou Karel Teige předkládá ve své eseji Jarmark umění, mezi jeho obhajobou radikální, osvobozující estetiky avantgardy obecně – a surrealismu zvláště – a jeho přesvědčením, že vznikne společnost, v níž budou umění tvořit všichni? A to především vzhledem k tomu, že společnosti, které si mohou nárokovat tradici, v níž „dělají umění všichni“, byly podloženy společenskými a kulturními strukturami svázanými tradicemi, které se avantgarda snažila rozbít? Jako krok k odpovědi na tuto otázku se budu zabývat konkurenčními definicemi „participativního umění“ (od tradičního lidového umění až po surrealisty a Fluxus) a rozdílnými estetickými, sociálními a zkušenostními skutečnostmi, které odrážejí, až po rozdílné interpretace samotné povahy umění.

 

Greg Evans je spisovatel a překladatel, jehož povídky a eseje vyšly v časopisech, jako jsou Listy, Tvar, A2, Analogon, Host a Contradictions. Psal také pro časopis Green Social Thought a působil v jeho redakční radě. Jeho překlad knihy Karla Teigeho Jarmark umění nedávno vydaly nakladatelství Contradictions a RAB-RAB Press.