František Tichý – Muž na napjatém laně

František Tichý (1895–1961) se již za svého života stal legendou, jejíž věhlas vzrostl po jeho smrti. Svojí tvorbou dokázal zaujmout široké divácké okruhy. Výstava sleduje hlavní osu jeho práce: je zahájena prologem, postihujícím krátké období před odjezdem do Francie, kdy uskutečnil svoji prvou samostatnou výstavu za výlohou knihkupectví (1928), soustřeďuje se na proměnu jeho tvorby ve třicátých letech, zahájenou mnohaletým pařížským pobytem (1930–1935) a sleduje její završení během válečných čtyřicátých let. Uzavírá ji epilog po roce 1949, kdy nastal výrazný útlum Tichého práce, způsobený částečně silnými útoky stalinistů, jejichž důsledkem byla autorova vleklá vnitřní krize. Stal se příkladem svobodného umělce stojícího si pevně za svými osobními zásadami, jenž nesměl v padesátých letech vystavovat, který však měl možnost krátce ovlivnit mladou generaci jako profesor na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, ze které byl v roce 1951 vyhozen. Motivickou různorodost a technickou virtuozitu Tichého prací propojuje společné vnitřní ladění, jímž se stala tesknota, vyjádřená setrváváním na hraně života a smrti, vědomí pomíjivosti i krajní zkušenost závrati a silného psychického vzrušení. Tyto stavy dokázal vetknout do svých senzitivních prací tak, že stále zasahují i současné diváky, obdivující autorovu hravost a vynalézavost, z níž prozařuje melancholie jako jejich souhrnný jmenovatel.

Kurátor: Karel Srp