František Skála

Svými instalacemi s nevídanou originalitou a silnou osobní výpovědí, vychází z velice citlivého vnímání každodennosti a do velké míry se vyznačuje užíváním neuměleckých materiálů. Františka Skálu je možné nahlížet jako důstojného pokračovatele solitérů dvacátého století, autora, který nalézá adekvátní prostředky pro své vyjadřování a komunikaci, nasáté neskutečnou kreativitou, v poetice a romantickém pohledu na svět, často plném tajemství, ironie, imaginace, hravosti i silného duchovního podtextu.

Je znám jako tvůrce podivuhodných objektů, sestavených z nejrůznějších přírodních materiálů a nalezených předmětů poznamenaných působením času. V tomto procesu často potlačuje své autorství a staví se do role jakéhosi asistenta, pomáhajícího samovolným přírodním procesům.

František Skála vystudoval řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (1971–1975) a filmovou a televizní grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1976–1982). Je zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví (1987–1991) a členem tajné organizace B.K.S. (od r. 1974, bude konec světa). Jeho široký tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění: František Skála hraje a zpívá v Malém tanečním orchestru Universal Praha a ve skupinách Finský Barok, Třaskavá směs i se souborem dechové hudby Provodovjané. Je členem divadla Sklep a vokálně-tanečního tria Tros Sketos. Podílel se na filmových, divadelních a architektonických realizacích (mj. interiéru Paláce Akropolis, dnes již bohužel zničeném). Ilustroval nespočet knih, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění (Cena MK za nejkrásnější knihu roku 1984 a 1989; Certificate of Honour Illustrations IBBY 1989, 2002, 2010; Zlaté jablko BIB 2009 atd). Zúčastnil se dlouhé řady kolektivních a více než 50 samostatných výstav doma i v zahraničí. V roce 1991 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého a Cenu Arte Giovani di Europa. O dva roky později reprezentoval Českou republiku na 45. Bienále v Benátkách. Roku 2010 byl vyznamenán za přínos ve výtvarném umění Cenou Ministerstva kultury. Mimořádné návštěvnosti se těšily jeho souborné výstavy v pražském Rudolfinu (2004), Muzeu umění Olomouc (2012), Jízdárně Pražského hradu (2017) a ve Fait Gallery v Brně (2020).

K nezanedbatelné součásti jeho tvorby patří však také malba, která se zvláště v poslední době stává nejfrekventovanějším médiem. Ukázala to již v loňském roce výstava Dva roky prázdnin v brněnské Fait Gallery, či letošní Hnědá duha v Karlových Varech.

Pro tuto českobudějovickou výstavu byla však vybrána nejnovější plátna, která budou z převážné části vystavena vůbec poprvé. Jsou to obrazy, kde se autor prezentuje jako tvůrce lyrické geometrické abstrakce.

Tento cyklus maleb volně navazuje na monumentální Štiavnické plátno (8 x 9 m), které Skála vytvořil v roce 2016 v Banské Štiavnici. K tomu jej inspirovalo Turínské plátno, nikoliv však obtištěná postava Krista, nýbrž zvláštní bytosti, jacísi podivní mimozemšťané, kteří vznikli v místech poskládané látky. To byl počátek techniky spočívající ve skládání látky a vrstvení jemných práškových pigmentů, které se vodou zapouštějí do plátna. Autor se soustředil na to, co vzniká vzlínáním ve skladech plátna, prostupováním barevných vrstev, na krásu proporcí geometrických polí vzniklých skládáním, jejich hierarchií a meditativní účinek.

Výsledkem jsou poetické kompozice pastelových odstínů, se světlem se proměňující intenzitou. Mimo klasický obdélníkový formát autor užil dramatičtějšího kosočtverce nebo oblíbeného tvaru obálek se zaoblenými hranami. Výstavu doplňuje řada objektů, citlivě reagujících na dané prostory galerie a spolu s obrazy vytvářejících kompaktní celek. Divák se ocitne ve Skálově světě – prostředí nasátém souzvuky barevných kontrastů a forem, kde se bude moci nechat unášet svojí vlastní fantazií.