Eva Brodská – Voda, světlo, oceán

Monumentalita Atlantického oceánu propojeného s oblohou a bretaňským pobřežím a přívětivý klid půdního ateliéru v historickém domě na roudnickém náměstí. V takovém rozpětí se pohybují nejen díla vybraná pro výstavu Evy Brodské v Uhelném mlýně, jsou to i určující body pro velkou část její tvorby, zejména pro řadu tapiserií z posledních několika desetiletí. Vznikají v návaznosti na autorčiny akvarelové studie a vzpomínky na skutečnou mořskou krajinu, na její barevnou, světelnou a tvarovou variabilitu.

Současná instalace připomíná jednou rozměrnou tapiserií s výraznější barevností a lineárním členěním „mořské téma“ z doby, kdy Eva Brodská nemohla volně cestovat, a kromě důvěrně známého Labe jí inspiraci poskytovalo Baltské moře, ke kterému se přiblížit mohla.

Od 90. let se jí pak otevřelo bretaňské pobřeží s jeho škálou barev, střídavou živelností oceánu a klidnými vodními vrstvami dosahujícími až k horizontu. V historii inspirovalo mnoho umělců, kteří za ním cestovali ze svých vnitrozemských destinací. A silné vzpomínky zůstávají i dnes nejspíš v paměti každého, kdo se k němu někdy přiblížil. Pro Evu Brodskou znamenaly tyto osobní a velmi intenzivní vizuální zážitky z Bretaně přirozené rozšíření jejích dosavadních inspiračních zdrojů, které se vždy opíraly o přírodu.

Ve výstavě mezi autorskými tapiseriemi si uvědomujeme kontrast neuchopitelného tématu, jakým je voda, vzduch, světlo, a způsobem, jakým při tkaní snaha o jeho zpodobení vzniká – pomalu, postupně od začátku do konce bez dodatečných oprav, v jednoduché struktuře vertikální osnovy a horizontálního útku. Autorka si po řadě přípravných kreseb před začátkem tkaní vytváří jen velmi stručnou skicu, a pak se, podle svých slov, snaží o „zviditelnění toho, o čem přemýšlí“. Od lehkosti výchozích akvarelů přechází ke hmotné, někdy až sochařsky budované tapiserii. V minimalizaci barev a tvarů a změně výtvarného média ale přesto zůstává přítomná svoboda vody, světla a vzduchu. Díky volbě střídmých výtvarných prostředků se obrazy původně konkrétních vjemů stávají záznamy s obecnější platností.

Výstava Voda, světlo, oceán je v pořadí druhá z výstavního plánu galerie arto.to na rok 2025, nazvaného Stopy místa. Téma pro letošní rok reflektuje vlivy vnějšího prostředí, veřejného i soukromého, na uměleckou tvorbu. Sleduje prolínání a vrstvení prožitých zkušeností a jejich další proměny v čase.