Eternal Maze: This Spring Arrived With the Storm, And I Know It Will Never End

V rámci programu Artist in Residence bude Jedna Dva Tři Gallery od června do října 2023 hostit pětidílný výstavní cyklus Eternal Maze. Série představí dvanáct projektů tuzemských i zahraničních autorů*rek. První výstava z cyklu má název This Spring Arrived With the Storm, And I Know It Will Never End (Tohle jaro přišlo s bouří a já vím, že nikdy neskončí) a představí díla Timura Aloeva, Sohyun Park a Stanislava Zábrodského. Výstava je výsledkem jejich rezidenčního pobytu v Petrohradská kolektiv, který probíhá od května do června 2023. Kurátorka výstavy – Edit Štrajtova.

Timur Aloev (*1990) je umělec specializující se na malbu, kresbu a keramiku. Pochází z Amurské oblasti na dálném východě Ruska. Po přestěhování do České republiky studoval v ateliéru Knižního designu a následně v ateliéru Text, forma, funkce na Fakultě umění Ostravské univerzity. Nyní žije a tvoří v Praze.

Aloevova umělecká praxe je založena na propojení různých kulturních a historických vlivů. Uvádí nás do komplexních světů plných bohatých detailů a působivých obrazů, které nám otevírají dveře k novým možnostem interpretace a porozumění. Obrazy a keramické objekty jsou zde propojeny narativní linií doplněnou lyrickým a poetickým proudem, který vytváří propletené kruhové vyprávění. Mýtické krajiny, jež zdobí ornamenty, obydlené kreslenými zvířaty a fantastickými tvory obohaceny o prvky japonského anime, slovanského folkloru, naivity a kýče jsou prodchnuty krajinami romantismu s nádechy renesance. Jedním z jeho nedávných témat je příběh Ráje, ve kterém se zamýšlí nad jeho osudem po vyhnání Evy a Adama. Známe příběhy vyhnaných a jejich potomků, ale co se stalo s Rájem samotným? Co tam Adam a Eva zanechali? Aloev spekuluje a z těchto spekulací se rodí nový mýtus – jeho vlastní. Na toto téma navazuje i jeho rezidenční projekt, který tematizuje zobrazování Pekla ve východoasijských a evropských zemích. Aloev se zaměřuje na otázku, jaký vliv mají tradiční představy o vyobrazení Pekla na současné pojetí utrpení a vykoupení. Autorovy postavy jsou zde přeneseny do nového světa plného hořících mraků, sopečných krajin, skalnatých terénů, ruin a padajících věží. Zde se setkávají s obyvateli této opuštěné země, prozkoumávají ji a přizpůsobují se jejímu “neobyvatelnému” prostředí. Možná nakonec objeví i cestu domů. 

Sohyun Park (*1996), původem z Jižní Koreje, se přestěhovala do Nizozemska, kde vystudovala textilní design na Královské akademii umění v Haagu. Její umělecké dílo se rozkládá přes různá média, včetně textilních instalací, kreseb a sochařských objektů.

Svůj současný projekt, který se rodil během jejího rezidenčního pobytu, věnuje silnému a často přehlíženému tématu – studu. Stud je nenápadná, ale přesto transformující psychologická síla, která se vkrádá do našeho podvědomí a zanechává za sebou psychologické jizvy. Park tuto “mentální operaci” přetváří do hmatatelných entit v podobě kovových objektů. S využitím technik jako je sešívání, fixace a sterilizace manipuluje s materiálem a oživuje tak násilí, které často rozdrobuje naše vlastní já. Toto násilí je obzvláště silné pro ty, kdo jsou hluboce emocionálně citlivý a introspektivní „Stud by neměl být nesprávně chápán jako osobní slabost. Naopak, zahrnuje celou řadu systémových vlivů a zřídka se objevuje jako izolovaný jev. Místo toho se často projevuje jako sled sociálních tlaků a internalizovaných očekávání, které mohou jedince nutit k úpravě své identity, aby se vyhnuli vnější kontrole. Stud působí i na společenské úrovni, mimo individuální zkušenosti, funguje jako zrcadlo, jenž odráží chyby druhých a poskytuje tak štít proti dalšímu násilí.“

Stanislav Zábrodský (*1996), vizuální umělec se sídlem v Praze, vytváří díla, která se nacházejí na rozhraní mezi objektem a instalací. Absolvent ateliéru Intermédií na Akademii výtvarných umění v Praze, jehož tvorba je silně ovlivněna pobytem v ateliéru Sochařství na Indonéském institutu umění v Yogyakartě, se ve své práci zaměřuje především na keramiku a její interpretaci času.

Zábrodský na keramiku pohlíží jako na syntetickou simulaci geologických procesů v zrychleném časovém měřítku. Vypalováním hliněných předmětů v peci se urychlují události, které přirozeně trvají miliony let a poskytují tak zrychlený pohled na minulé i budoucí geologické procesy. Tato metaforická optika slouží jako úvaha o časovosti existence a našem místě v ní. Jeho sochy jsou svědectvím skutečného i simulovaného času, zachycují časový posun objektů vytvořených v současnosti. Jak nové krystaly rostou, stlačují a spékají materiál, hotová díla představují pokročilý proces stárnutí, který přesahuje naše typické chápání času. Výsledky ztělesňují odkazy na neidentifikované okamžiky prastaré minulosti nebo potenciální krajiny budoucnosti a symbolizují rozpadající se relikt světa, který známe. Ve své tvorbě také zkoumá reliéfní formy bez perspektivy, evokující pocit tísnivosti času. Abstraktní postavy z anime jsou reinterpretovány a transformovány do symbolických fosilií, jež ztělesňují nové významy. Jeho díla slouží jako rezonující ozvěny přírodních sil, archeologických pozůstatků a symbolických “hladových kamenů” – ukazatelů interakce člověka a přírody v průběhu věků. Tímto zkoumáním materiální časovosti Zábrodský iniciuje dialog o bezčasí a vybízí k pohledu do budoucnosti.

Artists in Residence je mezinárodní rezidenční program, který je jedním z hlavních pilířů Petrohradská kolektiv. Jeho cílem je vytvořit prostor pro experiment, výměnu myšlenek a názorů mezi českou a mezinárodní uměleckou scénou. Rezidenčním umělcům*kyním je poskytováno ubytování, společný ateliér, honorář, příspěvek na materiál a další produkční náklady. Práce rezidentů*tek jsou prezentovány v rámci kolektivních výstav v Jedna Dva Tři Gallery, jejíž program je od roku 2021 úzce propojen s rezidenčním programem. V letošním roce se otevřená výzva zaměřila na téma Survival course.