Éric Baudelaire: Screening and live discussion
Bienále Ve věci umění / tranzit.cz a Akademie výtvarných umění v Praze vás zvou na projekci a přednášku Érica Baudelaira. Kromě představení témat a pracovních i tvůrčích postupů bude Eric Baudelaire spolu s Tomášem Vobořilem mluvit o právě probíhajícím archivním výzkumu směřujícímu k budoucímu projektu, který čerpá z historie československého výcvikového centra v Zastávce u Brna.
When There Is No More Music to Write
Alvin Curran je mytickou postavou hudební avantgardy: jako Američan v exilu v Římě v 60. letech a spoluzakladatel improvizační skupiny Musica Elettronica Viva se zasadil o rozpuštění pozice autora v rámci skupiny. Vytvořil revoluční zvuková díla, která spojovala kompozici a improvizaci a rozšířila pojem nástroje o předměty z přírody a z každodenního života, čímž otevřela řadu nových hudebních možností. Éric Baudelaire se během své rezidence ve vile Medici seznámil s dílem Alvina Currana prostřednictvím hudebního historika Maximea Guittona, který prováděl rozsáhlý výzkum v Curranově archivu. Během jednoho roku se Maxime Guitton a Éric Baudelaire toulali římskou krajinou, která inspirovala Curranovo dílo, nahrávali s hudebníkem rozsáhlé rozhovory a sledovali historii hudební revoluce ve světle politických hnutí, která v oněch letech politických zmatků otřásala Itálií.
(Francie, Itálie, 2022, 59 min)
„V mých filmech mě zajímají postavy, které bojují s realitou, snaží se ji přetvořit a někdy sejdou z cesty. Při hledání formy jsem do filmů často vplétal stopy vlastního vztahu s jejich subjekty, a to prostřednictvím korespondence, výměny názorů nebo prostě pohybů kamery, které tlumočí mé váhání při hledání vhodné formy. Abych zopakoval otázky, které vyvolává proces vzniku filmu, často cítím potřebu po dokončení filmu hledat rozšířené formy mimo samotnou projekci, přivést do výstavního prostoru další filmy a jiná umělecká díla, vydat brožury s podrobnou chronologií, uspořádat diskuse s veřejností a hosty z různých oblastí poznání.“
Éric Baudelaire (*1973) je výtvarník a filmař žijící v Paříži. Po vystudování politologie se etabloval jako vizuální umělec s výzkumnou praxí zahrnující fotografii, grafiku a video. Od roku 2010 se stěžejním prvkem jeho tvorby stala filmová tvorba. Jeho celovečerní filmy Un film dramatique, Also Known as Jihadi, Letters to Max, The Ugly One a The Anabasis of May a Fusako Shigenobu, Masao Adachi a 27 Years without Images hojně kolovaly po filmových festivalech (včetně Locarna, Toronta, New Yorku, Marseille a Rotterdamu). Pokud jsou Baudelairovy filmy uváděny v rámci výstav, jsou součástí rozsáhlých instalací, které zahrnují práce na papíře, performance, publikace a programy pro veřejnost, v projektech jako Après v Centre Pompidou v Paříži a The Secession Sessions, který začal v centru umění a výzkumu Bétonsalon v Paříži a putoval do výstavních prostor Bergen Kunsthall, Berkeley Art Museum a Sharjah Biennial 12 v Dubaji. Baudelaire měl monografické výstavy ve Witte de With v Rotterdamu, Tabakalera v San Sebastianu, Fridericianum v Kasselu, Bejrút Art Center, Gasworks v Londýně a Hammer Museum v Los Angeles a účastnil se Whitney Biennale 2017, Jokohama Triennale 2014, Mediacity Soul 2014 a Taipei Biennial 2012. V roce 2019 se stal držitelem stipendia Guggenheimovy nadace a ceny Prix Marcel Duchamp.
Akce se koná za podpory Francouzského institutu v Praze a EUNIC Global.
