Epizoda II. – Horizont předmětu

Vystavující umělci: Matěj Bílek, Jan Boháč, Viktor Dedek, Josef Frühauf, Edith Jeřábková, Stanislava Karbušická, Martina Kocmanová, Kryštof Kučera, Dominik Lang, Jonáš Richter, Anna Ročňová

Dominik Lang a Edith Jeřábková vedou společně ateliér sochařství na VŠUP v Praze. Pojem sochařství vnímají jako pole plastických forem, skrze jehož mapování a pohyb v něm chápou a rozvíjejí vlastní autonomní projekty. S velikým respektem k historii této disciplíny je jejich médiem samotné umění a nikoliv pouze řemeslná dovednost. Podobně je z pozice teorie a praxe zajímá staroslavná či modernistická tradice, rozšířené pole sochařství i současnost zároveň, včetně všech jejich prostorových předpokladů. 

Své společné působení v ateliéru, které se datuje od roku 2011, představili metaforou "Stín základního kamene". Se studenty se snaží důkladně ohledat již mnohokrát definovanou podstatu sochařství. Současně se zároveň domnívají, že pohled na základní kámen a klasické principy nestačí. Proto zaměřují svoji pozornost i na jeho stín, který mění ve vývoji umění své obrysy, velikost, intenzitu a uplatnění. Zamýšlejí se nad tím, jak se stín proměňuje úhlem pohledu, způsobem nasvícení a jak hodně je důležitá znalost původního základního tvaru při utváření jeho významu.
Forma výuky je rozšířena o společné ateliérové projekty. Ateliér Sochařství připravil výstavy a publikaci Lapidárium, výstavy Sochař nebo zahradník a Umění a Stín, které potvrzují funkční a naznačují jiné klíčové pohledy na médium sochařství. Studenti společně s vedoucími založili paralelně existující Sbírku – živou, otevřenou a proměnlivou sumu předmětů a tvarů. Souvztažnost, kterou tím vytvářejí, definuje okruh zájmu mladých tvůrců; formát sbírky odkazuje na institucionální vztahy a sbírka samotná vyzdvihuje předmět (jeho tvar i osobní historii) jako základní motto sochařství.

Epizoda II: Horizont předmětu je v pořadí druhá z řady výstav, jejímž prvotním podnětem bylo založení (ateliérové) sbírky. Studenti se inspirovali samotným procesem při vznikání / vzniku sbírky – přijímání předmětů. Problematická je možnost smysluplného hodnocení předmětu předloženého k zařazení do sbírky, tedy i nutnost verbalizování vlastního vztahu k věci, podobně jako představa oprávněnosti následné diskuze. Zásadním se stává vztah slova a předmětu. Nutnost komunikace (i se sebou samým) versus její absurdita v rovině subjektivních vjemů a přímých zážitků s objekty – je tématem výstavy.

Projekt patří k sérii výstav v Galerii G99 založené na spolupráci s externími kurátory. Dramaturgie je koordinována Františkem Kowolowskim tak, aby byla představena široká škála současných aktuálních uměleckých projevů autorů nejmladší generace. Série výstav v G99 v roce 2015 také poskytuje prostor aktuální tendenci, ve které se prolíná činnost kurátora, teoretika a umělce.