Eliška Perglerová, Lenka Kerdová – Krpaci

Součástí výstavy bude jednorázová projekce nově objeveného analogového filmu (super 8 mm), jehož autorství je připisováno dvěma Krpakům z 20. století. Oba Krpaci mají blíže nespecifikovanou vazbu na zdejší Akademii výtvarných umění v Praze.

Kdo byli Krpaci? Přijďte se podívat na výstavu založenou na poznatcích získaných v posledních dvou letech. Výstava přiblíží původ a život tohoto kmene na ukázkách dochovaných předmětů, maleb, fotografiích a také na dokumentaci rekonstrukce jejich hlavního rituálu spojeného s kultem Velkého ultramarínu. Krpaci se v poslední době objevili v Martínkovicích u Broumova, několikrát v Pardubicích, v Praze, Mladé Boleslavi a dalších místech. Krpaci byli spíše drobného vzezření s velmi individualistickými rysy. Jejich způsob života byl charakteristický tím, že se neusazovali a nikdy nežili konvenčně. Vždy pro ně byla důležitá přirozená plynulá změna, pohyb, neustálé tázání se po současném přítomném smyslu jejich bytí. Typické pro kmen bylo přirozené jitření krpacké identity ve vztahu ke svému okolí a svým ovcím.

Jméno Krpaků se odvozuje ze spojení slov krbík a rúpaka. Etymologie slova krbík se odvozuje z jihomoravského nářečí. Nejčastěji se slovo používalo v okolí Valtic a jeho používání se datuje do přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. Tento výraz označoval neplatný hod či nečitelný výsledek akce, něco mezního a nedefinovatelného. Druhým pravděpodobným zdrojem při odvozování slova Krpak byl indický termín, pocházející z nauky o poezii, rúpaka označující různým způsobem se objevující metaforu.