Dvě třetiny symposií

Připravujeme-li výstavu o hořických sochařských symposiích, máme řadu možností, jak k tématu přistoupit. A zároveň řadu potíží: ve městě, které žije svou sochařskou minulostí, znají místní historii symposií dopodrobna; symposiím se věnovala pozornost i v minulých letech a byly jim tak věnovány i výstavy. A především máme pár set metrů od sebe něco mnohem zajímavějšího, než jakékoli výstavní materiály – samotné sochařské parky, ze symposií vzniklé. Proto je současná výstava pojata trochu netradičně: omezuje se pouze na archivní materiály, uložené v Městském muzeu.

Tento archiv nebyl tvořen souvisle a systematicky, ke každému ročníku se zachoval jiný typ informací a materiálů; jedná se navíc pouze o výsek, převážně spojený s Václavem Bukačem. Přesto z muzejního archivu vysvítá obraz chodu organizace a průběhu hořických symposií. Výstava se tak nezaměřuje na jednotlivá díla a jejich významné autorky a autory – za těmi se musíte vypravit na Gothard. Věnujeme se zde často neviditelnému průběhu velkorysé akce, nehmotným výsledkům, které doprovázely vznik kamenných soch: vznikajícím přátelstvím, získávaným zkušenostem, sdíleným znalostem, ale také organizátorským potížím. Převážná většina materiálů se navíc vztahuje k prvnímu a druhému „běhu“ symposií, tedy k těm ze 60. a 90. let: představujeme zde tedy pouze dvě třetiny hořických symposií.