Dva Eliášové

Bohumil Eliáš st. (*1937 Nasobůrky, †2005 Praha) Tento významný český sklář je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér Prof. J. Kaplického). Jeho sklářská tvorba se paralelně prolíná s tvorbou malířskou, grafickou i sochařskou. Vzájemné doplňování jednotlivých oblastí se promítá ve využití specifických výrazových prostředků. Přes formální různorodost zůstávají autorovy práce svázány jednotným uměleckým názorem a zachovávají si zcela charakteristický rukopis. Výchozím bodem skleněných objektů – obrazů se staly ohýbané a reliéfně tvarované desky plochého skla. Mezníkem pro vývoj autorovy sklářské polohy se stal rok 1975, kdy pro realizaci oken do gotického kostela Panny Marie v Dobrši použil nezvyklý princip horizontálního vrstvení tvarů, vyřezávaných z plochého skla. Tento efektní způsob práce se sklem poté uplatnil v řadě rozměrných prací v architektuře i jako jednu z poloh tvorby svých skleněných plastik. Od roku 1967 se autor účastnil více než sta společných výstav, které u nás a v zahraničí prezentovaly fenomén moderní ateliérové sklářské tvorby. Jeho práce byly vystaveny na světových výstavách EXPO ´67 v Montrealu a Vancouveru. Eliášovy plastiky a obrazy se nacházejí v desítkách veřejných i soukromých sbírek. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a skupiny Rubikon.

Bohumil Eliáš ml. (* 1. 4. 1980 Praha) Po absolutoriu na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově studoval v ateliéru figurálního sochařství Jana Hendrycha na pražské Akademii výtvarných umění, které ukončil v roce 2007. Svou tvorbu nyní rozvíjí v malbě, dále v podobě plastik z taveného skla do formy či z malovaných a lepených desek plochého skla. Některá díla realizuje také v bronzu či v jiných sochařských materiálech. Práce Bohumila Eliáše ml. z malovaného vrstveného skla se nejčastěji zaměřují k architektonicky pojaté konstrukci liniových struktur a pevných tvarů. Zkušenosti z oblasti volné figurální tvorby a sochařské vnímání forem se uplatňují v jeho plastikách z taveného skla. Jejich podoba má kořeny v sochařsky znovuobjevovaných skutečnostech. K osobitému stylovému purismu či strohé přísnosti výrazu skla má blízko i autorova malířská tvorba. Eliášovy obrazy tematicky vycházejí z podobných prvků, jaké se objevují i ve skle. Plochu obrazu často člení geometrickými útvary vycházejícími z torzálních fragmentů nejrůznějších reálií. Tyto motivy mnohdy rytmicky opakuje do oproštěných abstraktních kompozic. Autor vystavuje od roku 2005 a je zastoupen ve sbírkách mnoha českých i evropských muzeí. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a skupiny Rubikon.