Do lesa! Dříví

Ať už je pro nás dnes tradice jakkoliv podstatná či nepodstatná, existují místa, která v sobě propojují současnost s minulostí, pro které je jejich ukotvení v minulosti stejně důležité jako přítomnost. Nazýváme je domovem, rodnou krajinou. Stejně jako hledáme své kořeny pro potvrzení své existence, hledáme i kořeny těchto míst. Bývají jimi stavby, stromy, skály, řeky, které v kraji stojí od nepaměti a bezpochyby jimi jsou i Kalvárie a Mariánská poutní cesta do Staré Boleslavi.

Vnímání místa je závislé na kontinuitě společenské paměti a tradici. Hledání smyslu našich aktivit Na Kalvárii ve vytváření její funkce v současnosti, ve vytváření krajiny domova, by asi bylo prvoplánové. Určitě je však důležitou součástí našeho osobního nevyřčeného konceptu. Stejně tak jako součástí happeningů, které Vojtěch Horálek (1983, Praha) již deset let pořádá na boleslavské poutní cestě.

Hliněné sítotisky Michala Kukačky (1986, Vrchlabí) jsou představiteli současnou tendenci
experimentálního grafického designu, kdy se do popředí zájmu dostává citová hodnota osobního vztahu s krajinou. Výslednou podobu děl ovlivňuje autorův přístup k podstatě experimentu a articipativní práci s veřejností. Tím se stávají skrze osobní zkušenost účastníků workshopu objektivním nositelem univerzální identity.

Koncept výstavy Do lesa! Dříví otevírá otázku po způsobu a možnosti vystavování dokumentace akcí obou autorů v sakrálním prostoru. Tedy v prostoru, kde se jeho rovina vnímání propojuje s rovinou vzniku těchto děl a současně v prostoru který v něm vystavená díla podmiňuje své atmosféře, svému kontextu. Pro výstavu Na Kalvárii tedy vznikla díla nová, díla s jinou formou, ale se stejným obsahem.