Dimitrij Mandzyuk – Dirty Cloud

“Mířím domů, mezi paneláky není moc co k vidění, tak koukám dolů – a najednou mě zaujme zaprášená ikona, leží na chodníku a oči upíná k nebi…”

Dimitrij Mandzyuk ve výstavě Dirty Cloud vychází z folkloru, lidových ikon a graffiti. Tato na první pohled naprosto odlišná témata spojuje dohromady s dávkou ironie, nadhledu a hravé naivity. Lehce subverzivně si pohrává s jejich odlišností, až nakonec vznikne celkem výstižná výpověď o povaze současnosti, která je čím dál tím více fragmentovaná. Svět městských sídlišť vstupuje do vzájemného dialogu s Ladovou malebnou vesničkou nebo pravoslavnou ikonou, zcela nezávazně se prolínají, vycházejí z umělcových vzpomínek, ale také z bezprostřední přítomnosti. Formálně Dimitrij kombinuje techniku lidové podmalby na skle s ready mades, používá často surový beton, který je s životem v současném městě již neoddělitelně spjat.