Denisa Krausová / Krása zabitá sluncem

Výstava s romantickým názvem představuje aktuální dílo malířky působící v Jihlavě. Její tvorba však přesahuje hranice města i regionu. Umělecká cesta Denisy Krausové nezačínala u malířského stojanu. O to zajímavější je její vývoj. Po dokončení studia Střední umělecké školy grafické v Jihlavě (1999) byla úspěšně přijata do atelieru Grafika k Margitě Titlové-Ylovski (FaVU Brno). Záhy přestoupila do atelieru Malba 2 Martina Mainera. I přesto, že si v rámci stáží prošla ještě ateliery Environment a Sochařství 2, zůstala věrná štětci a plátnu. Přestup k Martinovi Mainerovi měl totiž na Denisu Krausovou pozitivní dopad. Barva, plátno a svobodnější způsob práce jí pomohli se uvolnit a rozvíjet svůj talent. Grafické myšlení se v jejích raných malbách projevovalo formou plošné malby a používáním štětce jako kreslícího nástroje. Obrazy bývaly vystavěny jako scény, kde se v každém rohu něco děje, a při-pomínaly výpravné velké ilustrace. Ve všech svých tvůrčích etapách vždy byla a je umělkyní figurativní. V poslední době však dospěla k abstrahovanějším a barevně redukovaným formám.

První ucelenou sérií byly práce prezentované na výstavě Lev Alejandro (Galerie mladých, Brno, 2004). Šlo o řadu drobných obrázků ve stejném formátu, přičemž byl každý z nich záměrně vytvořen trochu jiným stylem. Následovaly další, kde nejčastěji zpracovávala zážitky a motivy z cest (Peru, Mexiko, Rumunsko…). Od začátku ji také zajímalo téma autoportrétu. Zobrazovala se jako ústřední figura, nebo jako postavička tvořící součást obrazového příběhu. „Nejčastěji zobrazuji v obrazech sebe jako malířku, odpočívající, malující, letící na štětci, umístěnou v blázinci, uklízející na vlastní výstavě, nebo prostě jen jako pozorovatelku onoho děje, odehrávajícího se na tom samém obraze.“ Ostatně vše, co malovala, bylo záznamem jejích osobních zážitků, snů a postřehů. Tvořila malá a středně velká plátna plná figurek a zvířat. Kombinovala malířské s nemalířskými přístupy, např. komiks a různé styly malby. Během roků 2008 a 2009 se postupně začala zbavovat autobiografických tendencí a od té doby se zaobírá samotným médiem obrazu. Řeší klasické téma, jako zátiší nebo krajina a jejich výstavbu na o-brazovou plochu. Rukopis je čím dál tím více uvolněný, malířský a formát pláten větší. Kurátor a kritik Jan Zálešák tuto proměnu pozitivně zhodnotil: „Sama velikost pochopitelně nemusí znamenat mnoho, ale v případě Denisy Krausové platí, že s posunem na větší formát narostlo i sebevědomí a přes-vědčivost výrazu“ (Ateliér č. 8/2009, str. 5).

Do Týna nad Vltavou Krausová přiváží sérii svých nových velkoformátových obrazů. Ve své aktuální tvorbě se věnuje hledání alternativ v malbě velmi klasických, až zprofanovaných témat, jakými jsou zátiší, konkrétněji pugéty, mísy s ovocem apod. Inspiruje ji neoprimitivismus, Art brut, různé amatérské malířské techniky, ale také klasická barokní holandská zátiší. Přesto všechno se stále snaží o záznam atmosféry, nalézání výrazu obrazu a vytváření osobní mytologie. Obrazy Denisy Krausové představují zdařilý příklad, jak se dá i dnes vypořádat s tradičním, konzervativním tématem, předvést malířsky dobře zvládnutý projev a současnou českou malbu tímto neotřelým přístupem zajímavě obohatit.

Petra Herotová