David Přílučík: Nejmenší akce
Ztráta autenticity díla v době technologické reprodukovatelnosti a metamorfózy těchto obav v současném digitálním věku stabilně znepokojují (či spíše fascinují?) početnou obec tvůrců přijíždějících na PAF. Výrazným tématem se stává rovněž v tvorbě Davida Přílučíka, studenta ateliéru intermediální tvorby Tomáše Vaňka na Akademii výtvarných umění v Praze.
Přílučík sice tematizuje vyrovnávání se se ztrátou autenticity v době reprodukovatelnosti obrazu, nezabývá se však tím, co je či není autentické, ale spíše otázkou, jakými prostředky jsou pocity autenticity vyvolávány a co lidé podnikají pro to, aby se s ní setkali. Samotný pojem autenticity si přitom definuje jako „cosi subjektivně pravdivého, ryzího, jako bezprostřední kontakt s něčím“. Jak sám výstižně podotýká: „Někdy sám zažívám autentický pocit, když se dívám, jak někdo zažívá autentický pocit, aniž bych chápal, jak na něj mohla daná situace tak zapůsobit…“
Do řady jeho prací patří podivně manipulovaný fyzický objekt Stolu (2014), jenž je přenesením postprodukčních photoshopových hrátek na materiální rovinu. Stůl je něco tak základního a přitom podléhá produkční/spotřební logice. Imitace materiálu je samotným materiálem. Motiv vytváření imitací slouží jako možnost pro podrobení reality, jejich platných zákonů, které jsou podmiňovány našim potřebám. Ve videích natáčených v „reálném“ čase simuluje postprodukční proces (Slow motion, 2014) a testuje tak naši citlivost na tyto již přirozeně zaběhlé postupy, v další ze svých prací sleduje potřebu zažít pocity jedinečnosti skrze živý obraz, který též podléhá spotřební logice, jež je ztělesněna fyzickou blízkostí persony hvězdy (one, 2014).
Hlavním tématem samostatné video výstavy v Galerii U Mloka je pak setkání se zvířetem, u něhož nevíme, zda je domácí, či toulavé. Na základě osobního přístupu se můžeme pouze dohadovat, zda jde o domácího miláčka, jenž má nárok na tu nejlepší péči, nebo o toulavé nelidské zvíře, jež by mělo být odchyceno. Podstatný je zde též pojem svobody pohybu; v okamžiku, kdy bychom přestali rozlišovat hranici mezi veřejným a soukromým prostorem, stal by se předěl mezi těmito sférami nejasným, a možná by došlo k posunu našeho rozumění zvířatům.
K zpětné definici tohoto díla byla autorovi nápomocná kapitola „Proč se dívat na zvířata?“ z publikace O pohledu Johna Bergera, jehož kanonickou dokumentární sérii BBC Ways of Seeing tematizuje výstavní projekt v Galerii dé a projekční pásma v Kapli Božího Těla na Konviktu.
Marie Meixnerová, David Přílučík
Výstava probíhá jako součást programu 13. ročníku Přehlídky animovaného filmu v Olomouci (4.-7. 12. 2014). Přehlídka animovaného filmu (PAF) se věnuje širokému pojetí fenoménu animace v kontextu kinematografie a vizuálního umění. Mezi hlavní aktivity patří celoroční dramaturgická a kurátorská činnost, jejímž vyvrcholením je čtyřdenní festival filmové animace a současného umění s dnes již mezinárodním renomé, pořádaný každoročně na začátku prosince v Olomouci.
